Socialisté se snaží rozdmýchávat celosvětovou hysterii, že změny podnebí jsou důsledkem průmyslové revoluce, která se mohla rozvinout ukončením feudálního systému nevolnictví a cechovních monopolů a rozvojem dělby práce a ochrany vlastnictví, čili že za globální oteplování může svoboda a kapitalismus.

Klimatičtí alarmisté přicházejí s návrhy na drastické omezení životní úrovně. Znovu se tak ukazuje pravdivost myšlenky, že pro levici je nejhorší, když jsou lidé bohatí a nezávislí.

Naštěstí si lidé ve svém vlastním zájmu uvědomují, co by to pro ně znamenalo a tak se zelení alarmisté demokratickými mechanismy neprosadili. Když jim nevyšel ten demokratický způsob, zkoušejí to nedemokraticky, byrokraticky, skrze nadnárodní byrokratické instituce (taktéž prahnoucí po moci), jako jsou EU a OSN.

Lze si jen přát, aby odpor lidí proti úsilí o nastolení světové vlády a globálního socialismu byl natolik výrazný a vytrvalý a především projevovaný ve volbách, aby jej chtě nechtě byli nuceni vzít na vědomí dosud vládnoucí politici, protože i mnohé nominálně pravicové strany se dosud nechají zmítat touto alarmistickou ideologií. Hraje se o to, jestli lze demokratickou cestou odolat tlaku, který je prosazován po byrokratické linii.

Možná, že socialisté mají v těchto desetiletích poslední možnost zamezit celosvětovému prosazení kapitalismu a proto tak hysterčí. Přes omezování svobody v poslední době totiž v dlouhodobějším horizontu dochází ke zvětšování lidské svobody a tím i ke zvyšování životní úrovně. Kde je svoboda, tam je i prosperita. Bohatnoucí ekonomicky svobodnější země postupně předstihují stagnující socialistické státy. Celosvětově klesá chudoba, nejen relativně, ale i v absolutních počtech. Roste životní úroveň i v Africe, navzdory zničující „rozvojové pomoci“. Socialistické režimy opakovaně bankrotují a myšlenky kapitalismu stále ukazují svou životaschopnost a nejen morální, ale i ekonomickou nadřazenost svobody a dobrovolnosti oproti násilí a donucení.

Převzato z profilu.