Vystupuji ve třetím čtení, protože jsem podal návrh na zamítnutí tohoto zákona po vyčerpání všech možností, jak ho opravit. Ve třetím čtení nebudu opakovat argumenty, které jsem tady řekl, ale zkusím uvést argumenty nové, naprosto jednoduché.

První věc, kterou bych chtěl udělat, chtěl bych se zeptat přítomného pana ministra a těch, kteří chcete hlasovat pro tento zákon, jak má u těchto zařízení, kterých je v této zemi statisíce a miliony, tu čtečku, tu kšandu připojit. (Ukazuje v jedné ruce mobilní telefon, ve druhé ruce tablet. Vyčkává, aby se všichni podívali, co drží v ruce.) Pokud neznáte odpověď, budu slušný, můžete tu čtečku dát do šuplíku. Takový konektor tam neexistuje. Všechny firmy, které vyrábějí podobná zařízení, se snaží z nich dostat pryč technologii, která je zastaralá, která je z minulého století proto, aby byly levnější, efektivnější a rychlejší. To je první věc.

Pak jsem se pokoušel najít v tom nějaké ratio, co vlastně s tou občankou s čipem budeme dělat. Nalezl jsem dvě věci, o kterých bych se chtěl vyjádřit, a to je elektronický podpis a potom nebudeme chodit na úřady. Elektronický podpis, mantra, certifikace, certifikační autority. Ve skutečnosti jde o to, abyste prokázali, že jste to, co jste, a že máte právo tu transakci provést. (Hluk v sále.)

Uvedu vám to na příkladu. Když jste přišli do nákupního střediska a chtěli jste zaplatit, teď pominu tu éru, kdy byly ještě embosované karty a jezdila taková žehlička, tak vám vzali tu kartu, protáhli ji, vy jste tam schválili nákup, dali jste tam nějaký identifikační kód, pin, pak jste se podepsali a paní pokladní zkontrolovala, jestli váš podpis na kartě a na tom útržku souhlasí. Teď to vypadá tak, že vy přijdete, takhle přiložíte kartu, a pokud je ta částka dostatečně malá, máte zaplaceno. Pokud není, schválíte ji, dáte pin a je hotovo. Právě jste se elektronicky podepsali. To ovšem s tou občankou nebude možné, protože soudruzi z NDR, pardon, z IT zapomněli, že dneska už existují bezkontaktní čipy a že Česká republika je po Austrálii druhá na světě v penetraci bezkontaktních čipů. Druhá na světě! Občankou se nikdy nebude platit. Ale veškeré úkony, které mohou být využity bezkontaktním čipem, nemohou být využity, protože tam prostě není.

Jako další příklad - každý z vás má tuhletu kartu, kterou se dostáváme do parlamentu a různých místností. (Ukazuje vstupní kartu.) Teď si představte, že chodíme mnohokrát za rok na úřady. Tam se zapisujeme do nějakých knih, nebo opisují údaje z naší občanky. Kdyby ta občanka obsahovala bezkontaktní čip, stačí přiložit a na dvě hodiny, nebo na jak dlouho si bude přát ta recepční, jsme tam prostě vpuštěni. To opět není možné. Občanka nemá bezkontaktní čip.