Tak děkuji, pane předsedající. Krásný dobrý den, kolegyně, kolegové. Já bych tady ráda za klub Starostů vystoupila k novele tohoto zákona. My tento návrh podporujeme a podporujeme ho proto, že napravuje zjevnou nespravedlnost vůči lidem, kteří po změně zákona zůstali uvězněni v systému. Tedy vůči těm, kteří vstoupili do penzijního spoření za určitých pravidel, stát jim tyto pravidla v průběhu změnil a už jim současně nedal férovou možnost ze systému odejít bez sankcí. Proto náš klub nevetoval projednání tohoto návrhu ve zrychleném režimu podle § 90, jak už tady zmiňoval kolega Patrik Nacher. Ne proto, že bychom snad chtěli rezignovat na standardní legislativní debatu, ale proto, že v tomto konkrétním případě jde o nápravu situace, která už neměla zbytečně trvat déle. Zároveň ale říkáme, že tato novela velmi přesně ukazuje i něco širšího a to, že třetí pilíř potřebuje hlubší a promyšlené úpravy, protože dnešní zákon řeší jeden konkrétní problém. Jenže neřeší, že české dobrovolné důchodové spoření má i slabá místa, která budeme muset jako Sněmovna řešit velmi brzy. Za Starosty vnímáme několik problémů, které jsme chtěli v rámci pokračování naší důchodové reformy, kterou jsme nastavili za minulého vládního období, otevřít. Bohužel to vládní angažmá již nemáme, takže pevně doufám, že ve spolupráci se současnou vládou a koalicí se nám toto otevřít podaří a problémy začít odstraňovat.

První problém vidíme v nedostatečné flexibilitě a prostupnosti systému. Dnes vedle sebe existují různé produkty spoření na stáří, včetně doplňkového penzijního spoření a dlouhodobého investičního produktu. Jenže systém mezi nimi neumožňuje dostatečnou přenositelnost. Lidé v průběhu života mění své potřeby, příjmy i investiční preference. Někdo chce v mládí dynamičtější investici, později větší jistotu. Někdo chce využít předdůchod, jiný chce část prostředků spravovat jinak. Pokud ale mezi produkty neexistuje rozumná prostupnost, nevzniká dost silný konkurenční tlak, nevzniká dostatečná mobilita klientů a systém zůstává zbytečně zkostnatělý. Proto budeme chtít otevřít debatu o zavedení principu přenositelnosti doby spoření mezi DIP a DPS a také o umožnění přesunu části vlastních prostředků mezi těmito produkty bez penalizace. Ne proto, že chceme systém rozvolnit bez pravidel, ale proto, že chceme zostřit trh, zvýšit konkurenci a dát lidem větší svobodu rozhodovat o svých úsporách.

Druhý problém je nízká motivace mladých lidí a tady si opravdu nelžeme do kapsy. Ano, účast v systému je relativně vysoká, ale u mladých je pořád slabší, než bychom potřebovali. A hlavně je slabá intenzita spoření. NERV už dříve výslovně upozorňoval, že je třeba mnohem víc motivovat mladé a nízkopříjmové skupiny a že současný model podpory není v tomto ohledu ideální. Současná lineární státní podpora zkrátka není pro mladého člověka dost silným impulsem. Mladá generace řeší dostupnost bydlení, vysoké životní náklady, nejistotu prvních pracovních let a v takové situaci jí stát musí nabídnout motivační model, který je silný hned od začátku. Proto budeme chtít předkládat návrhy na motivační balíček pro mladé do 30 let. Tedy model, kdy místo dnešní standardní podpory dostane mladý člověk po dobu prvního roku výrazně silnější státní příspěvek, například ve výši 20 až 50 procent vlastního vkladu až do stanoveného limitu. A důležité je, že tento princip podle nás nemá platit u jen doplňkového penzijního spoření, ale i pro doplňkový investiční produkt. Nejde o rozdávání. Jde o to, aby člověk dostal silnou motivaci začít včas, protože každý rok na začátku znamená v dlouhém horizontu obrovský rozdíl ve výsledné částce.

Třetí problém je nevhodné nastavení investiční strategie. Současný systém často vede lidi ke zbytečně konzervativním rozhodnutím, a to i v situaci, že mají před sebou 20 nebo 30 let spoření.