Pražská radnice ale pracuje s týmiž zákony, vyhláškami a dalšími pravidly jako developeři. Jestliže soukromníkům trvá příprava projektu 10 let, tak lze opravdu těžko čekat, že ve veřejné sféře, kde se navíc musíme řídit zákonem o veřejných zakázkách a v Praze navíc i velmi sešněrovanými vnitřními předpisy (původně zamýšlenými jako protikorupční opatření), to půjde rychleji. Když přišla současná koalice na pražskou radnici, našla v šuplících jen minimum rozpracovaných projektů. Začali jsme je proto ve velkém připravovat, ale bohužel ne vždy jsme se už dobrali cíle, hlavně u těch opravdu velkých projektů.

Podívejme se nyní na pražskou výstavbu krok za krokem. Nejprve je samozřejmě nutné udělat projekt. Projekční firmu si ale (na rozdíl od developera) nemůžete zvolit, musíte ji vysoutěžit v řádném výběrovém řízení. To může u větších akcí trvat hezkých pár měsíců.

Dalším kamenem úrazu jsou nevypořádané majetkové vztahy. Ty soukromé investory většinou netrápí, protože zpravidla chtějí stavět na svých vlastních pozemcích, ale město se s nimi potýká neustále. A hlavně u liniových staveb je to opravdu sisyfovský balvan. Stačí jeden majitel pozemku, který ho odmítá prodat či aspoň uzavřít smlouvu o právu provést stavbu, a nová ulice, výstavba kanalizace či chodník mají smůlu. Bez vypořádaných majetkových poměrů dnes nepostavíte ani psí boudu.

U větších projektů následuje hodnocení vlivů na životní prostředí. To většinou skončí v tzv. zjišťovacím řízení, tedy konstatováním, že daný projekt nemá velký vliv na životní prostředí, nicméně zdržení to je. A velké projekty (např. čistírny odpadních vod) musí projít klasickým procesem EIA, což je zdrží o další měsíce a případně i roky.