Karel Schwarzenberg je osoba ctihodná, sympatická (aspoň pro někoho), charismatická, nese v sobě poselství Václava Havla a před pěti lety měla navíc ještě super číro a celkově mladistvou kampaň. Výsledkem bylo, že nadchl nás havloidy, pražskou kavárnu, ale i spoustu lidí, kterým záleželo na prozápadním a proevropském směřování naší země. Jaké to bylo nadšení, když se dostal proti Zemanovi do druhého kola. Toho jásotu! Bohužel nás nějak nenapadlo, pro kolik lidí je kníže absolutně nepřijatelný. Proto, že je Rakušan. Přivandrovalec. Bohatec. Šlechtic. Má rakouskou manželku, která neumí česky. Atd. Zkrátka, Miloš Zeman si ho v druhém kole namazal na chleba. A tak jsme my havloidi, pražská kavárna a spousta lidí, kterým záleželo na prozápadním a proevropském směřování naší země, dostali za prezidenta místo knížete Zemana. Přesně podle cimrmanovského hesla „kdo chce mít moc, nemá nic“.

Mnohokrát mě od té doby napadlo, jak by to bylo dopadlo, kdyby se do druhého kola dostal Jan Fischer. Nemastný neslaný, ničím neoslňující, ale slušný premiér úřednické vlády a nepochybně člověk s prounijní a prozápadní orientací... Dokázal by on porazit ve druhém kole Zemana, kdyby se tam dostal? Jsem přesvědčená, že ano. Asi by ho volila i část těch, kteří pak volili Zemana jako - z jejich pohledu - menší zlo.

Možná jsme mohli mít prezidenta, který by sice nebyl oslnivý, ale za kterého bychom se rozhodně nemuseli stydět (a já se za Zemana styděla mockrát), který by nás netahal k Rusku a Číně, na Hradě by neseděli Ovčáček, Mynář a Nejedlý, ale nějaký nudný normální mluvčí a obyčejný kancléř s prověrkou.