V Evropské unii je v oblasti životního prostředí smluvně zakotven tzv. princip předběžné opatrnosti. Jde o preventivní mechanismus, který má zajistit vysokou ochranu životního prostředí i lidského zdraví v případě potenciálního nebezpečí. Členské státy a Komise by jej měly použít vždy, když existuje vědecká nejistota. Ve skutečnosti je však jeho působení mnohem širší, jelikož zasahuje do dalších politik od potravinového práva, přes zemědělskou politiku, volný trh až po ochranu evropských spotřebitelů.

Evropská unie je preventivním přístupem charakteristická. Výrazně se tím liší například od USA, které ekonomickým subjektům dávají větší prostor v jejich aktivitách, a pak až řeší, když je něco špatně. My v Evropě chceme, aby se nic špatného vůbec nestalo, proto na trať nepustíme vlak bez záchranné brzdy. Jsem přesvědčen o tom, že náš přístup je správný, jelikož na světě existují hodnoty, které nelze nahradit a příroda i naše zdraví mezi ně rozhodně patří.

Přesto je pod konstantní palbou průmyslové lobby, která ho kritizuje jako restriktivní, konzervativní, nemoderní či neinovativní. Snaha smířit pohledy těch, co se přiklánějí na stranu veřejného zdraví a těch, co se zastávají ekonomických zisků, již v minulosti vedla k zakotvení „odpovědného výzkumu“ do programu Horizont 2020. Dnes chce ale průmyslová lobby v čele s chemickým, tabákovým a fosilním průmyslem zasadit preventivnímu mechanismu ránu finální. A opět k tomu chce využít Horizont 2020, a to zavedením „inovativního principu“.