To první totiž zavádí politiku do spirály vynucených špatných rozhodnutí, to druhé přivádí veřejnost na sestupnou trajektorii pochybností a nedůvěry v politiky a nakonec i politiku jako takovou.

Klasickým případem mohou být domácí české hrátky s měnou. Mluvím o intervenci ČNB v listopadu 2013, kdy oslabila korunu vůči euru zhruba o sedm procent. Dnes mimo jiné odhady ukazují, že nás připravila až o 11,7 miliard korun, které jedním škrtnutím pera zmizely z alokovaných financí ze strukturálních fondů pro Českou republiku, kde se prostředky z eur na koruny při proplácení dotací převádí.

Tehdy šlo o brutální zásah proti vlastní měně a znehodnocení české koruny až na současných 27,50 korun za euro (k 10. říjnu 2014). Na tomto finančnickém mejdanu někdo báječně vydělal, ale kdo ho zatáhne?

Zatáhnou ho všichni ti, kterým stejným škrtem pera ČNB znehodnotila úspory v českých korunách. Ti všichni, kteří zaplatí více peněz za importní elektroniku, ale také dětské pleny.