Proč se nepochválit? Proč nepoukázat na to, že jsme hospodářskou krizí prošli daleko lépe a úspěšněji než jiné unijní země? Ekonomika České republiky roste, nezaměstnanost mladých u nás je 10%, na rozdíl od například Španělska, kde je bez práce 44 % lidí v produktivním věku. Ano, pomohlo nám spoustu dalších jevů, vybrání vyšších úroků z prodlení, kurzové rozdíly a také nevyčerpání všech výdajových položek unijního rozpočtu, ale uvědomme si, že je to i rozpočtová kompenzace za nedávno představený přepočet tzv. kohezních obálek členských států, v jehož rámci jsme utrpěli poměrně velkou ztrátu. Ztrátu, která ale byla vykoupena nadprůměrným hospodářským růstem.

Podívejme se na EU jako na privátní klub, kam jsme chtěli vstoupit a podařilo se nám to teprve až v roce 2004. Jsme součástí elitního klubu, kde platí jasná pravidla, která prostě dodržovat musíme. Za to jsme pod ochranou, jsme u jednáních o nových investicích, jsme přizváni k debatám kudy se dál ubírat v migrační krizi, jakým směrem by měla evropská politika směřovat….. a holt tu a tam za to musíme něco zaplatit. Pravidla platí pro všechny stejná, a pokud ne, dopadneme bledě, stejně jako Británie. To, že žijeme v míru, stabilitě, můžeme volně cestovat, studovat – není samozřejmost, je to známka toho, že se daří vést s našimi dalšími kolegy z evropského klubu dialog a že jsme součástí tohoto pro nás výhodného společenství. Nabádat k referendu o vystoupení považuji za zločin.