Tyto povídačky čteme a slýcháme vždy, když se přiblíží výročí některých historických událostí a to zejména výročí mnichovské zrady nebo obsazení zbytku československého území 15.3. 1939. Samozřejmě, pokud se naše slavná média uráčí si některé z těchto událostí vůbec všimnout.

Přitom není tak těžké zjistit, jak nepravdivé tyto „informace“ jsou. Na podzim roku 1938 jsme už fakticky, i když ještě ne z hlediska mezinárodního práva, byli ve válce s Německem. Došlo totiž nejen k povstání znacizovaných a dlouhodobě pangermánsky orientovaných příhraničních Němců, došlo i k mnoha útokům na československé pohraničí z území Německa a oddíly sudetoněmeckého freikorpsu byly často vedeny německými důstojníky a ,mnohdy podporovány oddíly SS. Boj o naše pohraničí nesestával jen z několika přestřelek, šlo o bojové akce s nasazením tanků a obrněných vozů. Protivník byl záludný a krutý. Sudetoněmečtí ordneři se neštítili ani vražd odzbrojených zajatců a týrání zajatých civilistů včetně žen. Několik desítek vojáků, četníků a příslušníků finanční stráže a policie položilo v boji o republiku své životy, o mnoha raněných nemluvě. Lidé,občané Československé republiky, kteří se tehdy proti nepříteli postavili a nasadili zdraví i životy , ti určitě nebyli těmi, kteří selhali.