Evropská unie vznikla jako určitý projekt, který nevycházel z dobyvačných představ jednotlivých vládců, ale jejichž hlavní ideou bylo udržení evropského míru, hospodářské prosperity a co nejklidnějšího vývoje kontinentu.

První „evropské plány“ se objevili ve Francii. Projekt právníka Pierra Duboise, jenž byl rádcem krále Filipa IV., počítal s tím, že bude za výše zmíněným účelem svoláno shromáždění, jehož se zúčastní přední světští i církevní hodnostáři v čele s papežem. Cílem projektu měl být zákaz válek mezi křesťany; řešením případných sporů měly být pověřeny zvláštní tribunály, složené vždy ze tří světských a tří duchovních zástupců svářících se států.

Další projekt „evropského rozměru“ vypracoval po smrti francouzského krále Jindřicha IV. Navarrského, Maximilien de Béthune, vévoda ze Sully. Jeho plán na reorganizaci Evropy počítal se vznikem konfederace patnácti států (šesti dědičných monarchií – Francie, Anglie, Španělska, Dánska, Švédska a Lombardie; šesti volených monarchií – Papežského státu, Svaté říše římské, Uherského, Českého a Polského království a Benátek; tří republik – Švýcarska, Nizozemí, případně Itálie), jejichž zástupci by volili Generální radu a šest Regionálních rad, které by, podle míry závažnosti, řešily různé spory a problémy. Skrytým, leč zjevným cílem Sullyho návrhu bylo omezení moci rakouských a španělských Habsburků; kromě toho vévoda počítal, stejně jako před ním Dubois, s akcí na východě, tentokrát proti osmanským Turkům (Sully v této souvislosti dokonce navrhl velikost vojenských kontingentů jednotlivých států).