V podstatě se jedná o vyhazování peněz daňových poplatníků, aniž by byla naplněna podstata záměru. Vláda totiž chystá nový zákon, podle kterého by obce musely zajistit bydlení seniorům, zdravotně postiženým, dětem opouštějícím dětský domov nebo rodinám s dětmi, které utratí za bydlení více než 40 procent příjmů. Když však v únoru 2006 Paroubkova sociálnědemokratická vláda schvalovala zákon o jednostranném zvyšování nájemného, měla ve svém „sociálním cítění“ pokračovat i nadále a zavést koncepci sociálního bydlení. To se ale nestalo, a tak jsme o devět let později konfrontováni s novým návrhem koncepce sociálního bydlení z dílny levicových stran. Jejím záměrem je zavedení 5% kvóty bytů v obci pro sociální bydlení (ze všech bytů v obci), která by měla začít platit prostřednictvím nového zákona od roku 2017. V této chvíli řada municipalit zvažuje zastavení probíhající privatizace, aby vůbec mohly dané kvóty splnit. Na Devítce touto cestou nepůjdeme a naše důvody najdete v článku z 9. 7. 2014.
Malý příklad za všechny
Po střední škole nastoupíte na vysokou, sháníte si brigády, abyste během studia nebyli závislí na rodičích. Po náročném studiu zakončeném státní zkouškou nastoupíte do své první práce na plný pracovní úvazek. Berete neplacené přesčasy a po dvou letech tvrdé dřiny si ušetříte 10-15 % z tržní ceny bytu. Vezmete si hypotéku na 20 či 30 let a dřina pokračuje. Vše v životě si musíte zasloužit a rozhodně se nejedná o procházku růžovým sadem.
A teď si představte mladou ženu, která nežila příliš zodpovědným životem. Nedokončila střední školu, protože jí nebavila. Na diskotéce se ve svých 17 letech seznámila se stejně odpovědným mužem a otěhotněla s ním. Šťastný otec odjel neznámo kam, výživné neplatil a ona se stala matkou samoživitelkou. Jakkoliv je její situace těžká, způsobila si jí sama. Proč by tedy měla doslova fasovat to, co si jiní musí koupit? Záměr zákona je jasný: Žena požádá o pomoc na radnici, kde se rozsvítí očička bývalému marketingovému poradci Kosteleckých uzenin a ten to prostě zařídí: „To víte paní, že vám pomůžeme. Máme tu nějaké kvóty na sociální byty, tak do jednoho vás šoupnem. Stačí jen taková drobnost: Dejte nám hlas ve volbách.
Kvóty na cizí účet…
Stejným nesmyslem, jakým jsou i jiné kvóty (na zastoupení podle pohlaví ve vedení firem, na kandidátkách politických stran, apod.), jsou i 5% kvóty pro všechny obce bez ohledu na jejich potřeby. Co se například stane ve chvíli, kdy v obci nebude potřebných 5 % potřebných? Budou za sociálně slabé označeni ti „nejchudší“ z obce, byť by měli dům se zahradou a budou vystěhováni do sociálních bytů jen kvůli liteře špatného zákona? Demografické rozdíly mezi jednotlivými oblastmi budou znamenat, že bude investováno obrovské množství prostředků měst, obcí, krajů a fondů EU, tedy peněz daňových poplatníků naprosto zbytečně. Povinnost, kterou stanoví stát zákonem, zaplatí někdo jiný. „Jestli tu teď vítězí socialistický myšlenkový proud, tak je to legitimní, ale pak to musí stát dělat sám a neházet to na pravicové obce, které tady ještě zbyly,“ prohlásil na adresu návrhu koncepce primátor Teplic Jaroslav Kubera.
Nové sociální domy, nová ghetta?
Podle ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové-Tominové vláda počítá s tím, že na velké projekty budou použity prostředky z fondů EU: „Věděli jsme, že peníze předběhnou zákon, respektive budou muset, jinak bychom je nevyčerpali. I v těchto programech se promítne záměr, že se to prostě nesmí prodat.“ Jinými slovy se počítá se vznikem nových objektů pro zajištění vládou definovaných sociálních skupin v bydlení pro potřebné. Tam, kde nebude naplněna kvóta dohodami mezi vlastníky bytů a municipalitami, kde nebude dostatečné vlastnictví obecních bytů, bude podporovat výstavby sociálních domů. Z bohatých zkušeností s podobnými projekty vyplývá riziko, že centralizace sociálního bydlení na jednom místě může vést a v konečném důsledku i povede, k vytváření novodobých ghett. Takové sociální inženýrství vedlo v praxi ke krachu Detroitu, nebo vzniku ghett v Bronxu nebo v Matiční.
Řešení?
Plošné zavádění kvót na celém území z hlediska demografického vývoje jednotlivých oblastí nepovede k cíli, který si vláda v koncepci představuje. Bez dlouhodobého a trvalého vztahu jednotlivých žadatelů o sociální bydlení ke svému trvalému bydlišti bude tento systém zneužitelný stejně, jako byly systémy přidělování bytů v minulosti s tím, že přerozdělováním sociálních bytů se pouze zvýší prostor pro korupci. Na Devítce jsme si v minulosti nechali udělat demografickou analýzu, která se promítla i do programů řady politických stran. Díky ní přesně víme, o které skupiny obyvatel se budeme chtít v budoucnu postarat. U seniorů naopak preferujeme, aby nevznikaly žádné další domovy, ale naopak se snažíme poskytovat jim kvalitní péči v místě jejich bydliště, přímo v jejich domovech. Nabízíme zhruba 87 lůžek v domově pro seniory a 110 bytů v domě s pečovatelskou službou. Oproti tomu dalších 590 seniorů využívá péči Střediska sociálních služeb z pohodlí svého domova.
Pro lidi postižené Alzeimerovou chorobou zřídila Devítka stacionář, aniž by na jeho provoz přispíval stát. Nad rámec vlastní příspěvkové organizace podporujeme například občanské sdružení Acorus, které se zabývá pomoci osobám ohroženým domácím násilím nebo oblastní pobočku ČČK, který se na našem území věnuje rozvoji zdravotních a sociálních služeb. Dále si necháváme řadu bytů v již privatizovaných domech pro ty, kteří pomoc reálně potřebují a pro které samotné je mnohem více motivující bydlet v „běžném“ bytě, než v sociálním ghettu. Pokud chce vláda řešit navýšení kvót pronájmem bytů od soukromých vlastníků, pak může použít stávající možnosti. Může například upravit Příspěvek na bydlení apod., avšak municipality ve vztahu vlastník vs. nájemník nemohou v žádném případě dělat garanta. Takto nesystémové opatření lze považovat za výrazně prokorupční.
Pokud by vláda systém čerpání z fondů EU nastavila ve prospěch výše uvedených projektů, pak bychom tento přístup podpořili. K němu ovšem nejsou potřeba z palce vycucané kvóty, ale demografická studie, která je podkladem pro skutečnou potřebu investic do tzv. sociálního bydlení. Kvóty jen budou mít tu „ctnost“, že rovnoměrně rozdělí bídu, zatímco systém postavený na solidaritě zodpovědných tu „nectnost“, že může pomoci pouze těm, kteří to opravdu potřebují. Jinak stát plánuje pouze plošné rozdělování bídy.
Celý navržený systém připomíná jeden z bonmotů Ronalda Reagana: „Dozvěděl jsem se například, že existuje šest vládních programů zaměřených na zvýšení produkce vajec. Byl zde ovšem i sedmý program, finančně asi tak stejně náročný jako těch šest dohromady, který se zabýval výkupem nadprodukce vajec.“ Tj. jediným důsledkem strategie sociálního bydlení naší vlády bude zmnohonásobení celého aparátu a rozpočtu Agentury pro sociální začleňování, neboť ghetta nám porostou jako houby po dešti.
Tomáš Portlík
Michal Mašek
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
