Tato směrnice stanovuje základní procesní práva pro dětské pachatele v trestním řízení vzhledem k evropskému zatykači, který umožňuje, aby pachatelé byli vydáváni do jednotlivých států Evropské unie. Je správné, aby došlo ke sjednocení základních procesních práv obviněných v trestním řízení. Podle mého názoru však musí jít o sjednocení pouze těch nejzákladnějších procesních práv, např. práva na obhájce.

Tato směrnice však upravuje relativně široký katalog procesních práv a tím podle mého názoru omezuje možnosti jednotlivých členských států zachovat si specifika trestního řízení.

Jako příklad může sloužit řešení práva na ochranu soukromí dítěte. Směrnice konstatuje, že řízení by mělo být neveřejné a nesmí být šířeny informace, které by mohly vést k identifikaci dítěte. Směrnice se tak dostává do rozporu se snahou některých českých zákonodárců prolomit absolutní podobu práva na ochranu soukromí dítěte a umožnit tak veřejnosti, aby znala jména dětí, které spáchají zvlášť závažné trestné činy, např. vraždu.