Můj projev ke tmene jednacího řádu ve sněmovně: Vážený pane předsedající, milé kolegyně, drazí kolegové, dovolte mi načíst návrh na pevné zařazení dvou bodů do programu – a to na dnešek postupně za bod 52. Jedná se o bod č. 154 (tisk 921) a dále bod 157 (tisk 948), a stručně je oba společně odůvodním.

Jedná se o návrh zákona poslankyň Lucie Potůčkové, Marie Jílkové, Martiny Ochodnické, Kláry Kocmanové, kterým se mění zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který byl doručen poslancům jako sněmovní tisk č. 921.

Proč tento návrh překládáme? V podstatě jednoduše řečeno, jde o zkrácení řečnických časů při projevech poslanců, a to včetně přednostních práv. Jedná se o úpravu délky vystoupení poslanců tak, jak je to zcela běžné v zahraničních parlamentech, včetně všech sousedních zemí.

Je zcela jasné, a na tom se asi všichni shodneme, že strany mají právo prosazovat svůj politický program, a to říkám bez ohledu na to, zda jsme zrovna v opozici nebo v koalici. Rozumná míra obstrukcí je v pořádku, nesmí však paralyzovat sněmovnu a znemožnit důstojný život nejen poslancům, ale také zaměstnancům sněmovny, asistentům nebo třeba všem těm, kteří témata pokrývají zpravodajsky.

Mezinárodně jsme naprostá rarita v negativním slova smyslu a na únosnost stávajícího stavu upozorňuje opakovaně i náš Ústavní soud. Dopředu říkám, že i po případném schválení tohoto návrhu, budou obstrukce možné – jednak náš návrh ponechává velký prostor k tomu, aby se každý jednotlivý poslanec mohl vyjádřit k věci a jednak je zcela na kreativitě politických stran, jakým způsobem se budou případně snažit zabránit schválení návrhu, s nímž nesouhlasí. V současné době jsme v situaci, kdy si řečnický pultík prakticky usurpují tzv. přednostní práva, z čehož přirozeně vzniká frustrace na všech stranách.