V dnešní době jsem osobně znepokojen se stavem, který se týká samotných základů naší společnosti. Demokracie, tento vznešený systém, který nám umožňuje vládnout sami sobě, je v ohrožení. A nejen ona, ale je i tímto ohroženo naše kulturní dědictví, naše identita a budoucnost naší civilizace.

V poslední době se šíří nový fenomén, který se na první pohled jeví jako nevinný a dokonce chvályhodný: dětské školní parlamenty. Děti hlasují, rozhodují, „vládnou“. Ale co když odhlasují konec domácích úkolů? Učitelé, svázáni pravidly, musí ustoupit. Kde je hranice mezi svobodou a chaosem? Tohle není demokracie. Tohle je triumf slabosti nad silou, průměrnosti nad výjimečností, stádnosti nad individualitou.

Vzdělání, které mělo být výsadou silných myslí, se mění v nástroj pro udržení mas v poslušnosti. Děti, které by měly být vedeny k tomu, aby překračovaly hranice, jsou místo toho učeny, že jejich laický názor má větší váhu než léta zkušeností a moudrosti učitele. Kam to povede? K světu, kde každý rozhoduje o čemkoli, aniž by rozuměl čemukoli. Už jsme to viděli. A dopadlo to krvavě.

Vzpomeňte na Čínu, studnici východní moudrosti, během Kulturní revoluce. Žáci a studenti, zhypnotizovaní ideologií, dostali moc nad svými učiteli. Ti, kdo měli předávat vědění, byli ponižováni, mučeni, zabíjeni. Školy se proměnily v arény násilí, kde rozum a vzdělání byly označeny za „zlo“. Výsledek? Generace ztracená v temnotě ignorance. Země na pokraji propasti.