Jsem si vědom, že rozhodnutí soudu musím respektovat a není proti němu žádné obrany. Ale soudu musí být jasné, že v nejtěžším období, kdy celá naše země trpí pandemií, otřásá důvěrou občanů v náš politický systém. Ústavní soud definitivně ztratil všechny zábrany a aktivně se – stejně jako v roce 2009 – snaží ovlivnit politickou situaci v naší zemi, což mu absolutně nepřísluší.

Ukazuje se, že tuto republiku velmi často neřídí volení zástupci lidu, ale ústavní soudci. Klesá význam voleb, roste význam žalob. Přitom takto závažná změna volebního systému, který tu bez problémů funguje roky, má být předmětem široké, důkladné a neuspěchané politické debaty, nikoli výsledkem jedné žaloby a jednoho soudního rozhodnutí.

Nevěřil jsem, že je v ČR možné zneužít právní systém takovým způsobem, který bortí ústavní systém naší země. Nechápu, že teď, kdy začala volební kampaň a máme 8 měsíců do voleb, někdo mění pravidla celé politické soutěže, se kterou Ústavní soud od roku 2000 neměl problém. Všichni víme, že měnit pravidla v průběhu hry je naprosto nestandardní a neobvyklé. Ještě víc šokující je, že tato stížnost ležela 3 roky na Ústavním soudu a nikdo se jí nevěnoval.

Nemuselo se to stát, kdyby k tomuto rozhodnutí přistoupil Ústavní soud s dostatečným časovým předstihem. Tak, aby dal zákonodárcům při řešení takto komplikované a právně diskutabilní problematiky reálnou šanci k přijetí odpovědné a většinově konsenzuální právní úpravy. Ale ne, Ústavní soud rozhodl pozdě, až po opakovaných urgencích. Až po vyhlášení termínu voleb.

K přijetí navíc došlo silně nestandardním způsobem. Soudci dostali celý text nálezu až 21. ledna 2021. K rozhodování došlo už za 5 dní, takže soudci neměli dostatek času nález vůbec pročíst, což je uvedeno v odlišném stanovisku čtyřech ústavních soudců. I navrhovatelka stále připomínala, že se krátí čas. Vrcholem arogance je také vydání stanoviska pouhých 19 hodin po jeho přijetí s tím, že včera informovali ústavní soudci v televizi, že nechtějí „kazit překvapení“.