Vážený pane poslanče, samozřejmě můžete se ptát na cokoliv, a já vám na to v rámci interpelací odpovím. Ale neodpustím si jeden komentář. Srovnávat dobu totalitního režimu, nesvobody, dobu, kdy se občané skutečně nemohli vyjadřovat a pod hrozbou sankcí měli výrazně limitované možnosti projevovat svobodný názor s demokratickou společností, kde každý může říkat, co považuje za potřebné a za dobré bez ohledu na to, jakým způsobem se to vztahuje nebo nevztahuje k realitě, je nehorázné. Stejně tak tady není žádná vládnoucí ideologie, není tu žádný jeden světový názor, není tu nic takového, co jsme znali z minulosti a používat argumenty Charty 77 a lidí, kteří za to zaplatili skutečně ztrátou svobody, často i zdravím a někteří i životem, tak využívat to k nějaké kritice současné situace, já opravdu považuji za minimálně nepřípadné a určitě, určitě nevkusné.

V České republice je samozřejmě dodržována svoboda slova, vláda nic takového neomezuje, nechce omezovat, ani omezovat nemůže, a to je dobře. Nemůžete srovnávat dobu před listopadem 1989 s tím, co se děje tady teď v České republice. Mimochodem i tato Poslanecká sněmovna, to, že tu zaznívají různé názory, to, že já se zodpovídám vám poslancům, zodpovídáme se veřejnosti, probíhají tu svobodné volby, to je přece jako naprosto zásadní a diametrální rozdíl, a pánbůh zaplať za něj.

Já jsem ten - a můžete se podívat na mou životní historii i politickou historii, který jednoznačně hájí svobodu a svobodu slova, vždycky jsem to dělal a vždycky to budu dělat a budu hájit i vaší svobodu, přestože s vašimi názory hluboce nesouhlasím. Takže o omezování svobody slova, o tom, že by se někdo bál, když řekne svůj názor, nemůže být ani řeč. A já také neznám lidi, kteří by se báli říct svůj názor. Nevím, s jakými lidmi se potkáváte vy, ale já se potkávám se svobodnými, hrdými občany, kteří se vyjadřují kriticky, říkají, co mají na srdci, publikují to na sociálních sítích, publikují to v médiích, a je to tak dobře, a je to tak v pořádku.