Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci,

já také ještě vystoupím před začátkem rozpravy k tomu, abych vysvětlil některé souvislosti rozpočtu, který jsme předložili, návrhu rozpočtu, který jsme předložili na příští rok. Chvilku se z těch zamotaných výkladů, polemiky sama se sebou, ekonomických pohádek a všeználkovského poučování vrátíme zpátky k realitě a k tomu, jaká je skutečná podoba rozpočtu a na čem je založena, proč je dobrý pro Českou republiku.

Já jsem tu bohužel musel v minulosti, v minulých letech pravidelně mluvit o zachraňování veřejných financí, protože to odpovídalo realitě. Několikrát jsem odkazoval na chaotické vládnutí a populistickou politiku, které Česko nasměrovaly dávno před naším vládnutím k obřím dluhům, skokové inflaci a také k rekordnímu zdražování. Kritizoval jsem deficity, které jsme zdědili, a to ani ne třeba proto, že hospodaření České republiky nebylo vyrovnané, pro to bych měl pochopení. Měl bych pro to pochopení i vzhledem k těm třeba covidovým dobám, ale já jsem ty deficity kritizoval z toho důvodu, že nebyly spojené s kvalitními investicemi, neprovázely je tedy naděje, že by všechny ty obrovské výdaje mohly skončit někde, kde se zhodnotí, kde přinesou něco užitečného, a to se také bohužel potvrdilo.

Naše vláda to chtěla dělat jinak. A také to dělá jinak. Proto jsem se tady při každém představování státního rozpočtu pečlivě soustředil na to, abych vám popsal nejenom to, kde šetříme, jak šetříme, ale také abych v podstatě jedním dechem k tomu dodal, jak investujeme a že investujeme do té doby zanedbávaných oblastí, jako je třeba energetika, doprava nebo obrana. Tak já bych ukázal, že v maximální míře, možné míře, podporujeme vědu, podporujeme výzkum, inovace, vytváříme tak podmínky pro růst znalostní ekonomiky a také pro dlouhodobý rozvoj regionů. Tedy, že děláme všechny ty věci, které jsou potřeba k tomu, abychom mohli v horizontu několika let restartovat Českou republiku.