Nová posrpnová moc v rámci normalizace tento vzmach udusila, postupně byla znovu zavedena cenzura médií, statisíce lidí přišly o své zaměstnání nebo emigrovaly. Řada občanů skončila ve vězení. Přervány byly též přípravy na obnovu samostatných politických stran, včetně činnosti sociální demokracie. Následovalo dvacetileté období nesvobody a stagnace, v níž se společnost zcela odcizila normalizačnímu režimu.

Nebylo náhodou, že velká část účastníků disentu, kteří veřejně kritizovali normalizační režim a byli za své názory pronásledováni, pocházela z řad představitelů či aktivních stoupenců Pražského jara. Týká se to například i signatářů nejdůležitější iniciativy, kterou byla Charta 77. A stejně tak nebylo náhodou, že první velká hromadná vystoupení občanů proti komunistickému režimu byla spojena se symboly roku 1968 a odehrála se v srpnu a v lednu let 1988 a 1989. Touhu lidí po svobodě a demokracii naplnila až listopadová revoluce v roce 1989.