Výročí jejího konce nám všem v těchto dnech dává příležitost znovu si pokorně připomenout příčiny jejího vzniku, kořeny nástupu režimu absolutního zla, děsivé osudy statisíců obětí bojů a nacistické vyhlazovací mašinérie, jež zuřila na okupovaných územích.

Sedmdesát let od konce druhé světové války máme naštěstí stále ještě možnost poslechnout si vyprávění a autentická svědectví těch, kteří ve válce bojovali, kteří v odboji a na východní a západní frontě zachránili čest a osud našeho národa, hrdiny a válečné veterány, kterým patří naše trvalá úcta a naše poděkování. Československo přišlo o více než tři sta tisíc občanů. Nacisté během protektorátu plánovitě zabili stovky tisíc židovských spoluobčanů, vyhlazovali české Romy, do poslední chvíle vraždili po stovkách a tisících české demokraty a vlastence. V koncentračních táborech umíraly celé rodiny, včetně malých dětí, které se ani nemohly nijak provinit proti nacistickému režimu.

Bylo to pro nás osvobození

Považuji proto za nezpochybnitelné, že pro Čechy i Slováky znamenal konec války v květnu 1945 osvobození a vítězství. Vítězství znamenalo přežít s nadějí na lepší život v míru. Konec druhé světové války pak v celé střední Evropě, včetně Německa, znamenal osvobození od nacistického teroru.

Je důležité odmítnout snahy znovu překreslovat historii a interpretovat rok 1945 nikoliv jako osvobození od nacismu, ale jen jako jakousi jinou formu okupace. Je absurdní pokoušet se dívat na události jara 1945 optikou nacistických pohlavárů, obklíčených v Hitlerově bunkru a blouznících o společném boji se západními spojenci proti bolševismu. Alternativou k vítězství antihitlerovské koalice totiž bylo fyzické vyhubení našeho národa. Ještě v dubnu a květnu se v Čechách a na Moravě hromadně popravovalo a vypalovaly se vesnice.  

Bagatelizace a zpochybňování zásluh těch, kteří nás za cenu desítek tisíc obětí ve vlastních řadách osvobozovali, znamená také bagatelizaci a zpochybňování útrap a škod, které válka způsobila. Znamená to v konečném důsledku i relativizovat nelidskost nacistického režimu. Pro ty, kteří válku přežili a na osvobození se podíleli, to znamená neúctu k jejich životnímu zápasu a utrpení.