Vážený pane prezidente Hospodářské komory, milý Vladimíre,

rád bych Ti ještě jednou blahopřál k Tvému dnešnímu svátku. Dámy a pánové, byl jsem požádán o stručné vystoupení na vašem sněmu, aniž by bylo specifikováno, co je to stručnost, ale dovolte mi, abych se do této svěrací kazajky dostal.

Chtěl bych vyjádřit své sympatie Hospodářské komoře ze tří hlavních důvodů. Ty první dva už zde byly v podstatě zmíněny. Vážím si toho, že se Vladimír Dlouhý ujal organizace podnikatelských misí, které doprovázejí prezidenta republiky, ale vážím si také toho, že na příkladu stavebního zákona už Hospodářská komora přestala být jenom komentátorem práce druhých a začlenila se do práce na tomto zákonu se svými odborníky.

A teď řeknu něco, za co budu trestně stíhán, a možná, pane předsedo Fialo, Váš řezník z Jesenice se mě rozhodne likvidovat, a já to přesto řeknu. Žijeme v podivném světě, Hospodářská komora a podnikatelé obecně jsou jakousi kotvou na rozbouřeném moři, chcete-li zdrojem zdravého rozumu. Že je svět zešílevší, o tom se můžeme přesvědčit na mnoha a mnoha příkladech, řeknu jenom tři. Jakási šestnáctiletá hysterka chrání lidstvo před klimatickou změnou, místo aby chodila do školy. Na francouzských veřejných školách je dotazník, kde místo otec a matka se uvádí rodič číslo jedna a rodič číslo dvě. A aby toho nebylo málo, tak nedávno v americkém státě Washington byl přijat zákon, podle něhož pozůstalí, budou-li si to přát, mohou svého mrtvého zakompostovat a až se rozloží, bude hnojivem, čímž dojde k žádoucímu spojení s přírodou.