Vážená paní předsedkyně, 

dovolte, abych Vám ještě jednou blahopřál k Vašemu dnešnímu jmenování. 

Ujímáte se obří organizace, která zahrnuje šedesát ústavů, z nichž minimálně jeden, a to ústav profesora Holého, se zapsal do dějin světové vědy, a já jsem přesvědčen, že některé další Vaše ústavy jsou na pokraji téhož zápisu. 

Dovolte mi, abych Vám ve Vaší nesnadné práci popřál hodně úspěchů. Nechci býti soudcem mezi americkým modelem základního výzkumu a německým a ruským modelem, nechť oba dva tyto modely spolu soutěží.

Víte, že jsem stoupencem užšího sepětí základního a aplikovaného výzkumu, než tomu bylo dosud. Někdy se základní výzkum uzavírá do jakési věže ze slonoviny. 

Ale na závěr svého pozdravu bych Vám chtěl připomenout opačný extrém, který popisuje Sinclair Lewis v Arrowsmithovi. To je příběh, kdy vynikající chemik, paní profesorko, dostal lukrativní nabídku od bohaté firmy. A tak mu vybavili nádhernou velkou laboratoř, a ta laboratoř měla obrovské skleněné okno do chodby. A den poté, co tento chemik nastoupil do své laboratoře, se v té chodbě začalo shromažďovat vedení firmy, a tím oknem pozorovali, kdy konečně ten chemik učiní nějaký významný objev. Takže to je samozřejmě ten druhý extrém, a já naprosto chápu, že základní výzkum potřebuje na své objevy čas a že se dokonce říká, že když se podaří jeden ze sta, tak to bohatě vyrovná ztracených devadesát devět pokusů.

Ještě jednou hodně štěstí a hodně úspěchů.