setkáváme se opět, po krátké době, prostřednictvím televizních obrazovek. Před asi čtrnácti dny jsem vás vyzýval k dodržování vládních opatření proti koronaviru, ale také jsem apeloval na to, aby byli pokutováni ti, kdo tato opatření nedodržují, protože tím škodí sami sobě i druhým. Dnes se s vámi setkávám při příležitosti nejdůležitějšího národního svátku, svátku 28. října, svátku nezávislosti.

 

Nechci pronášet dlouhé projevy, protože si myslím, že smyslem tohoto svátku je především oslava díla těch, kdo jsou vyznamenáni. Sdílím názor britského historika Toynbeeho, který říká, že dějinný pohyb je určen dílem výrazných osobností, a nesdílím naopak marxistickou historiografii, která považuje tento dějinný pohyb za průběh železných zákonitostí přírodního typu, v zásadě tedy nezávisle na činnosti člověka. A právě proto jsem každým rokem svůj projev k 28. říjnu s výrazem úcty a obdivu k vyznamenaným zaměřoval na popis jejich životních příběhů. Je mi líto, že to nemohu udělat i dnes, a velice se omlouvám jak vyznamenaným, tak jejich rodinným příslušníkům, že na základě zpřísněných opatření vlády jsem byl nucen odsunout slavnost 28. října na příští rok. Na druhé straně budou publikována jména všech asi čtyřiceti vyznamenaných již dnes na webových stránkách Pražského hradu.