Vážený pane hejtmane, milý Jirko,

jsem tady potřetí, a i když tady nejsem naposled, tak jsem tady naposled před krajskými volbami. A proto začnu tím, že bych chtěl velice poděkovat vedení Olomouckého kraje v čele s hejtmanem Rozbořilem a budete se divit, chtěl bych poděkovat i opozici, protože jsem byl informován, že když se schvaluje rozpočet kraje, tak že je přijímán prakticky jednomyslně. A to je dobrý příklad spolupráce vládní koalice a opozice.

Chtěl bych samozřejmě popřát všem, kdo budou opět kandidovat, k volebnímu úspěchu a když se mě jako prognostika ptají, jak dopadnou krajské volby, tak jim se záviděníhodnou jistotou odpovídám, že se stoprocentní pravděpodobností vyhraje ten nejlepší. A všichni odcházejí uspokojeni.

Dovolte mi jednu poněkud osobní poznámku, kterou v jiných krajích většinou neříkám. Byl jsem, pod vlivem Jiřího Paroubka, ochoten diskutovat o takzvané presumpci viny u politiků. A víte, co mě z toho vyléčilo? Příklad budišovského údajného dotačního podvodu, kde Věra Jourová, nynější eurokomisařka, byla ve vyšetřovací vazbě. Noviny běsnily, politici mluvili přinejmenším o šibalech, no a pak se ukázalo, že všechno je přesně naopak. Takže od té doby jsem přestal věřit na presumpci viny a zastávám naopak názor, že všem občanům, včetně politiků, se má měřit stejným metrem a už od doby starého Říma platí presumpce neviny. Řekl jsem mnohokrát při různých příležitostech a dovolte, abych to tady opakoval, že politici by si neměli hrát na vyšetřovatele nebo na soudce, a už vůbec ne hyenističtí novináři, kteří dokáží každého odsoudit, aniž by soud, nezávislý soud, vynesl rozsudek.