Dobrý večer, dámy a pánové,

velmi Vám děkuji, pane prezidente, za Vaše milé uznání a pozvání. Za uznání mého hlubokého porozumění a hlubokého ocenění vaší těžké a komplikované práce. Nechci vše svádět na Montesquieua. Naprosto chápu, že justice je třetím, či druhým, či dokonce prvním pilířem systému rozumu. Jako politik stejně plně rozumím tomu, že hlavními tématy vaší činnosti jsou nezávislost justice a zároveň její důvěryhodnost.

Dovolte mi, abych vám sdělil dva požadavky na tato dvě témata, která plynou z mých zkušeností z politického života, zkušeností za pouhých třicet dva let. Tedy, co se nezávislosti týká, soudce může být nezávislý na své lenosti. Popravdě, máme zde jistou zkušenost s procesy, které trvají deset let, opakuji - deset let. Dovedete si představit, že to je nejen fyzické týrání, ale také psychické týrání. Pokud vás někdo zneužívá deset let, jde o psychické týrání. Tudíž lenost justice, lenost soudců jsou pro mě jako pro politika velikým problémem.