Vážená paní ministryně, dámy a pánové,

přijímám na Pražském hradě řadu delegací, ale přiznávám se, že nikoho nepřijímám s takovou úctou, jako vás. Má to velice prostý důvod. Každý z nás se může ocitnout v situaci, kdy kvůli dopravní nehodě nebo jinému úrazu se změní jeho život, a v takovém případě má dvě volby. Rezignaci nebo odvahu. Vy jste zvolili odvahu, a za to bych vám chtěl poděkovat, a za to vám patří moje úcta.

Samozřejmě, že úcta sama o sobě je málo, a proto bych vám chtěl v přítomnosti paní ministryně slíbit, jak jsem si přečetl rozhovor vašeho zlatého medailisty, že ji budu neustále přesvědčovat o tom, že by bylo dobré, abyste měli naprosto stejné podmínky, jako mají olympionici, už z toho prostého důvodu, že v poměru k početní výpravě olympioniků, jste získali více medailí, než oni. 

Ještě jednou vám děkuji a vítám vás na Pražském hradě.