Vážený pane ministře zahraničí, vážené paní velvyslankyně, vážení páni velvyslanci, dámy a pánové,

jsem rád, že se s vámi opět mohu setkat, a myslím si, že se setkáváme v daleko příjemnější atmosféře než před rokem. A to z několika důvodů. Jeden z nich už zmínil pan ministr zahraničí, to znamená hladká spolupráce mezi kanceláří prezidenta republiky a vládou, ale druhým důvodem je samozřejmě i úspěšná ekonomická situace. Nechci přeceňovat ekonomická data, zejména když jsou jenom čtvrtletní, těch čtyři a půl procenta je samozřejmě příjemný výsledek, ale buďme trochu skeptiky a řekněme si, že ten reálný výsledek by se mohl pohybovat kolem tří procent, ale i to je dost.

A k tomu trvalý růst průměrné mzdy, nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, nejnižší míra relativní chudoby devět celých sedm desetin procenta, jak řekl jeden dnes už klasik, kdo to má. Jinými slovy, ekonomická situace je dobrá.

A já bych teď apeloval na všechny velvyslance, aby udělali maximum pro to, aby ta situace byla dobrá i v budoucnosti, protože nic není stabilního a občas dostáváme signály o tom, že opět přijde velká ekonomická krize, dokonce vetší než ta v roce 2008. Autorem těchto signálů je mimochodem japonský ministerský předseda Abe, takže nelze to brát tak úplně na lehkou váhu. A připravujme se tedy i na to, že bude hůř. A co mají dělat velvyslanci?

Vláda má ve svém programovém prohlášení naprostou jasnou prioritu ekonomické diplomacie. Já chápu pokušení některých velvyslanců, aby si hráli na strůjce světové politiky, připojovali se k některým prohlášením, která pak jenom zhoršují vzájemné vztahy s dotyčnou zemí, nebo operovali na mediálním prostoru, místo, aby se starali o zemi své destinace, ale to české diplomacii nepomůže. To, co jí pomůže, je, jak říkal Masaryk, drobná, černá, trpělivá práce.