Vážená paní ministryně, vážení přátelé,

jsem rád, že se opět setkávám s představiteli českého venkova. Není to prázdná fráze, protože, jak možná víte, já jsem na venkově žil deset let poměrně nedávno a za čtyři roky se tam zase vrátím. A mezitím jsem také asi osm let žil v jednom panelákovém domě, a tak dokáži porovnávat. Tak samozřejmě je pravda, že v těch velkých městech mají lidé asi lepší mzdy, ony jsou tam ovšem také vyšší ceny. Ale v těch panelákových domech, jak jsem se přesvědčil, neznáte ani souseda na patře, natož v domě samotném. A kromě toho nemáte téměř žádný kontakt s přírodou.

A tak si říkám, že venkov má své krásy, kterých bychom si měli vážit, a že ti, kdo tvrdí, že se venkov vylidňuje, nemusí mít vždy pravdu, protože právě úspěšní starostové mi říkali, my se nevylidňujeme, protože my například nabízíme mladým manželstvím pozemky pro stavbu rodinných domků, a to je stabilizační faktor pro venkovské osídlení.

Takže jsem rád, že jsem mezi vámi. Jsem rád, že mohu blahopřát všem, kdo uspěli, ne jenom vítězi, obci Němčí, kde je mimo jiné i Baťova výroba obuvi, a jako výraz úcty vůči vítězi jsem si vzal boty, které byly v Němčí vyrobeny a které jsem nedávno obdržel. Nikoli tedy od Němčí, ale od svých přátel, abych nevypadal jako korupčník. Chtěl bych vám říci, že jste vyhráli všichni, ne jenom ti, kdo dostali první, druhou nebo třetí cenu, ale každý, kdo měl odvahu se do téhle soutěže pustit. A protože jsem byl v mnoha vesnicích a městysích, kde se vyhlašovala vesnice roku, tak jsem si velice vážil i spolků, které, počínaje dobrovolnými hasiči, v těchto obcích působily. Najděte mi nějaké spolky v paneláku, já jsem žádný neviděl. I to je velká výhoda venkovského života.