Vážený pane předsedo Českého olympijského výboru, vážená paní ministryně, vážení olympionici, dámy a pánové.

Velice děkuji za pozvání na tento nominační sněm a chtěl bych samozřejmě všem našim sportovcům připomenout Coubertinovo heslo, není důležité zvítězit, důležité je zúčastnit se. Abych ze své strany toto heslo také trochu naplnil, chtěl bych připomenout, že již při minulých zimních olympijských hrách v Soči jsem na Pražském hradě velice rád přijal všechny naše olympioniky bez ohledu na to, zda byli nebo nebyli nositeli medailí, a tím jsem porušil vžitou tradici, já ostatně rád tradice porušuji, že byli přijímáni pouze medailisté. Protože i když se nevydávám za sportovce, vím, že každý z nás může někdy upadnout nebo se mu stane jiná nehoda a roky tvrdého tréninku jsou tím pádem ztraceny.

Takže, chtěl bych slíbit všem olympionikům bez ohledu na jejich výsledek, protože výsledkem je už to, že se na olympijské hry nominovali, že se opět setkáme na Pražském hradě. 

Rád jsem vyhověl přání předsedy Mezinárodního olympijského výboru, abych se zúčastnil zahájení olympijských her, a prosím, abyste to nechápali jako politickou turistiku, ale naopak jako výraz úcty všem našim sportovcům. Vydržel jsem v životě už leccos, vydržím i komára ziku. 

A co říci zcela závěrem. Samozřejmě, že česká olympijská výprava má jako jeden ze symbolů našeho nejúspěšnějšího atleta všech dob Emila Zátopka a já vzpomínám na jeho heslo, když nemůžeš, tak přidej. Takže, dovolte mi, abych zcela závěrem popřál všem našim olympionikům radost ze soutěže, a když to bůh dá, tak i radost z úspěchu. 

A zcela poslední poznámka. Je mi líto, že mezi námi není Martina Sáblíková, o které už pan předseda Kejval hovořil. Se zdvořilostí mně vlastní si nemohu odpustit poznámku o neschopnosti českého cyklistického svazu. A ať už moje žádost u předsedy Mezinárodního olympijského výboru dopadne jakkoli, dovolte, pane předsedo, abych Vaším prostřednictvím poslal Martině alespoň tuto kytičku.