Vážený pane ministře, vážený pane hejtmane, dámy a pánové,

děkuji za pozvání na IDET. Přijel jsem sem rád, protože se domnívám, že zbrojní průmysl je průmysl jako každý jiný, že zbrojní exportéry je třeba podporovat jako každé jiné a že je potřeba zabránit opakování toho, co se stalo počátkem devadesátých let, kdy někteří nejmenovaní pacifisté dospěli k názoru, že náš zbrojní průmysl podstatně omezíme. Důsledkem bylo to, že nám zbrojařské společnosti z celého světa nadšeně zatleskaly a obsadily uvolněné trhy. Nehledě na to, že útlum zbrojního průmyslu byl jeden z faktorů rozpadu Československa. Vzpomeňme například na Dubnici nad Váhom a na další zbrojařské podniky na Slovensku, kde tento útlum vyvolal vysokou nezaměstnanost. Věřím, že toto období je už naštěstí za námi.

Před námi je ovšem jeden problém, jehož jsem si povšiml. Ten problém spočívá v tom, že někdy licenční politika naprosto nevhodným způsobem omezuje náš export do takzvaných bezpečných, nebo chcete-li neembargovaných, zemí pod záminkou, že je zde riziko reexportu do zemí už nikoli tak bezpečných. Já na to vždy říkám, co je vám do toho. Vy vyvážíte do bezpečných zemí, a co s tím ty bezpečné země dále udělají, to už je jejich a nikoli naše věc. Pokládám toto byrokratické omezení za nejdůležitější překážku našeho zbrojního exportu v současné době.

Navázal bych na pana ministra Stropnického, a i já bych podpořil myšlenku, aby české armádě dodávaly výzbroj a výstroj především, i když nikoli jenom, české zbrojařské firmy, s nimiž mám tu nejlepší zkušenost. Navštívil jsem například zbrojovku Uherský Brod, která je nesporně špičkovou firmou v této oblasti, a zdaleka není firmou jedinou.