Bytová družstva nechtějí cizince, hlásá nadpis článku úterních hospodářských novin. Fungují prý jako stát ve státě (podle makléřky). Článek popisuje příklady odmítnutí koupi bytu (?) v Praze Ukrajinskou rodinou a dovozuje „podle právníků“ že takové jednání je nepřípustné. Odůvodňuje to tím, že takové jednání může být diskriminační z hlediska nakládání s majetkem. Ozývá se též ombucmanka Anna Šabatová s poukazem na rozpor s právem EU. Stanovy družstev prý neprocházejí žádnou kontrolou.

Již dlouho jsem nečetl snůšku takových nesmyslů a mystifikací. Udivují mě zejména právníci, kteří zcela evidentně nevědí, o čem hovoří.

Tak předně, družstvo je jedna z obchodních korporací, tedy subjekt soukromého práva. Porovnání „stát ve státě“, což by byl subjekt práva veřejného, je tedy zcela nesmyslný. Zákon o obchodních společnostech a družstvu to říká hned ve svém úvodu. Jako taková jsou družstva upravena jednak zmíněným zákonem, ale také stanovami družstva. Zákon je charakterizuje jako společenství neuzavřeného počtu členů založené za účelem vzájemné podpory svých členů, v tomto případě s cílem zajistit členům bytové potřeby.

Tyto normy též upravují zmíněné „nakládání s majetkem“. Subjektem a nositelem vlastnických práv nejsou jednotliví členové, ale družstvo jako právnická osoba, přičemž vztah člena k majetku družstva upravují právě stanovy. Členství pak vzniká jen při splnění všech podmínek stanovených zákonem a stanovami. Nic tedy nebrání tomu, aby družstvo vymezilo okruh osob, které se mohou stát členy toho kterého družstva restriktivně. Je to vůle členů a zákon s tím počítá. A také je třeba chápat důvody, proč tak družstva činí.

Družstevní byty se, vážení makléři, neprodávají, ale převádí, formou převodu nebo přechodu členských práv. Takový převod je též uveden jako jeden z druhu vzniku členství. Ten je však možný jen na osobu, která podle ustanovení zákona o obchodních korporacích a stanov se může stát členem družstva. Žádné porušení jakéhokoliv zákona v tom není. Jen ochrana práv stávajících členů.