Vzpomněl jsem si, při přečítání tisku a článku o dalším střetu zájmů ministra financí a v jedné osobě majitele Agrofertu v kauze nějakých pozemků na krásný termín "Veslující kormidelník". Je to pojem plný filozofie. Lodě, které se pádlují nemají kormidelníka, a pádlař hledí vpřed. Vesla vyžadují, aby seděl veslař zády k cíli, jako jej neviděl ač ví, kde cíl je. Kormidelník pak sedí na zádi a hledí vpřed a kontroluje veslaře, aby se od správného směru neodchýlil.

Kormidelníkem je ale v tomto případě kdo z dvoujediné osobnosti?

Je-li kormidelník pan Babiš, tak v jakých botách? Ministra financí směřující k prostě zařízeným, jednoduše dosažitelným cílům, ke kterým zkostnatělí politici všech stran neznají směr? Nebo v botách majitele Agroifertu, který jako řádný hospodář jako nic neovlivňuje ale vše co se v Agrofertu děje je na jeho účet, k jeho škodě či prospěchu? Lze mít jednu botu státních zájmů a jednu Agrofertní? Lze, ale pak si toho zákonitě lidé všímají. On ty dvě odlišné boty má.

Může se pan Babiš vztekat jako čertíček, že mu proradní kritici toto předhazují, opozice, a opatrně, aby ho příliš nenaštvali, též koalice. Ale schizofrenie kormidelníka je jasná, hledíme na něj, slyšíme jeho slova ale nevíme, co je pravda a co ne, co je blud a co záměr.

Veslař, to je otrok kormidelníka. Křičí na něj aby přidal, aby byla loď v cíli první. Jako ministr se nám pan Babiš snaží prezentovat více jako veslař, který chce dosáhnout blaženého cíle. A ostatní spoluveslujicí se podle něj stejně jen vezou, jsou-li na lodi vůbec, neboť politici prý neumí plavat a tak se na vratkou bárku raději vykašlou. Stojí na břehu a skandují. Co asi křičí?