Nic to ale nemění na tom, že práce pro město mě naplňuje a můžu slíbit, že i ve zbývajících měsících se ji budu věnovat na 150 %.
Kdo mě zná, ví, že jsem člověk, který je orientovaný na výsledek, a jakmile ho nevidím, tak dupu tak dlouho, dokud jej nedostanu. To není úplně obvyklá vlastnost pro politika a už vůbec ne pro primátora. Z toho pramení poměrně časté konfliktní situace a upřímně řečeno, nechce se mi být další čtyři roky v takovém prostředí, kde člověk nese odpovědnost i za věci, které nemá šanci ovlivnit.
Do té funkce jsem šla v podstatě jako krizový manažer. Úřad byl v rozkladu, nebylo obsazeno snad 12 ředitelských pozic, IT bylo v šíleném stavu a v podstatě nefungovalo. Věděla jsem, že musím vyřešit kauzu Opencard, narovnat smlouvu na Škodův palác, Pražské stavební předpisy a vypořádat se s dalšími kostlivci a nevýhodnými smlouvami, které jsem nacházela v podstatě v každé skříni.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV