Mohli bychom snadno sklouznout k přesvědčení, že se prezidentovi líbí role kádrováka, která se mu teď hodí. Jeho kádrový pohled byl zaměřen na uchazeče o profesuru M. C. Putny a nyní přibyli tři další.

Jsem přesvědčena, že je to promyšlená hra s veřejností i politiky. Prezident Zeman se chtěl vzdát své pravomoci jmenovat profesory, což mu současná legislativní úprava neumožňuje. Nyní přichází do Sněmovny novela vysokoškolského zákona. Je zde tedy příležitost pro prezidenta Zemana vstoupit razantně do hry, vybudit emoce a vyvolat reakci na své kroky. Teď je ta správná chvíle, teď to mohou poslanci změnit. Volat po tom budou vysoké školy i pobouřená veřejnost a poslanci je vyslyší. A prezident? Bude po jeho. Zbaví se pravomoci, která mu není pochuti. Možná se i trochu pobaví.

Přiznám se, že se mi tato představa vůbec nelíbí. Jmenování profesorů prezidentem má v našem prostředí svoji logiku. Profesury mají platnost v celé České republice, nejsou to jenom funkční místa na konkrétní univerzitě.