Když jsem si přečetl, že Spolková republika Německo, která nám dva roky účtuje naprosto vyděračský poplatek za transfer plynu přes své území, se navzdory svému předchozímu slibu, že toto výpalné zruší, rozhodla jej od 1. 1. 2025 ještě výrazně navýšit, tak mě to neskutečně nadzvedlo ze židle. To je ten "spolehlivý partner", který podle Jozefa Síkely zavře část svého průmyslu a rozdělí se s námi o svůj plyn? A jak je možné, že lidé v naší zemi nevidí, že za líbivými slovy o evropské integraci se ve skutečnosti skrývá bezskrupulózní plundrování naší země s cílem zvýšit životní úroveň jejich občanů na úkor těch našich?

Nenalezl jsem jinou odpověď, než tu, že naše země trpí vůči západní Evropě stockholmským syndromem. Většina z vás jistě ví, o co se jedná, nicméně přesto zmíním, že jde o specifickou pozitivní emoční a afektivní vazbu a závislost oběti na pachateli, který ji dlouhodobě zneužívá. Celé dlouhé roky se lísáme k západu jako naivní milenka čekající na to, že se partner konečně rozvede se svou manželkou a pojme nás za choť. Posloucháme slib za slibem, necháváme se potupně využívat v marném očekávání okamžiku, jenž nikdy nenastane.

Naše historie je přeplněna historickými milníky, kdy nás Západ hodil nemilosrdně pod vlak. Ať už to bylo v Mnichově v roce 1938, na Jaltě v roce 1945, při pražském jaru v roce 1968 či po roce 1989, kdy si z naší země a jejího bohatství udělali Klondike, skoupili vše, co tady mělo reálnou hodnotu, a bohatství, které z těchto statků vzniká, si rok co rok odvážejí k sobě.