Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, paní ministryně, kolegyně a kolegové. Jsme ve třetím čtení zákona o podpoře bydlení. My tady projednáváme legislativní normu, která samozřejmě se má primárně dotknout pomoci těm, kteří mají s bydlením v Česku nějaké problémy. Má mít pozitivní vliv na tisíce domácností, má se samozřejmě věnovat i prevenci ztráty domova. A rozhodně tohle není jenom tématem nějaké naší akademické Poslanecké debaty, kterou bychom tady vedli nebo vedeme. Tohle je něco, co bude mít bezprostřední vliv na život lidí v naší zemi, na kvalitu jejich života.

Zároveň to bude mít ale zásadní dopad na fungování veřejné správy, na rozpočty našich měst a obcí. A to je také něco, čím se tady musíme zabývat. Každý z nás, a paní ministryně, my oba tu zkušenost máme, kdo nějaké město vedl či zasedal v městské radě, v městském zastupitelstvu, tak ví, že finálně, ať vytváříme systém jakýkoliv, dopadne nakonec řešení těch konkrétních bytových problémů na tu komunální úroveň. Finálně vždycky dopadne na lokální autority, starostu, zastupitelstva, ale i každodenní práci sociálních pracovníků v terénu, kteří se pomáhají a mnohokrát velmi účinně, ne úplně dobře ohodnoceni, a mnohokrát v takových podmínkách, které si neumíme úplně představit, se snaží pomáhat lidem. A snaží se pomáhat třeba situaci rodin s dětmi na ubytovnách.

Já jsem se jako starosta několikrát byl podívat, v jakých podmínkách vyrůstají naše děti, jak kvůli tomu, v jakých podmínkách žijí, nemohou úplně lehko prorážet ten sociální strop, který jim byl nastaven v jejich rodinách, jejich rodiči, který jim byl mnohdy nastaven třeba i nezodpovědným chováním jejich rodičů, zadlužením, exekucemi a podobně.

Zároveň vidíme osamělé seniory, kteří většinu svého důchodu utrácejí za nestabilní nájmy. Vidíme rodiče samoživitele, kteří jsou ve velkých problémech. A jakýkoliv jejich další výdaj nad rámec toho, co mají plánováno pro daný měsíc, může reálně znamenat riziko ztráty střechy nad hlavou. A určitě se shodneme a za to jsem rád, že tenhle zákon by právě zmíněným skupinám lidí měl umět pomoci, měl by je vyvést z té sociální nouze a měl by ukázat, že stát tady není proto, aby plošně práškoval kohokoliv nějakými dávkami a dotacemi, ale stát je tady pro ty, kteří se třeba nezaslouženě ocitli v nějaké situaci, která ohrožuje i výchovu jejich dětí.

Já si ale nejsem jistý, jestli ta předkládaná norma vlastně tímhle směrem úplně jde a byl bych rád, kdyby ta diskuse o tom byla o něco širší než byla. Byl bych býval rád, kdyby možnost nejrůznějších připomínek a slyšení expertů bylo ze strany ministerstva trochu otevřenější, než tomu v realitě bylo.