Celý život jsem se v rámci svojí profese zvukaře a light designéra snažil pomáhat schopným lidem, k tomu, aby byli dobře slyšet a vidět. Ať už to byli moderátoři v různých rozhlasových stanicích, o něco později herci v televizi a nakonec muzikanti na pódiích festivalů a hudebních klubů.

Pak ovšem přišel zlomový rok 2020 a s ním všeobecné virotické šílenství, jež v neuvěřitelném rozsahu zachvátilo také naše politiky. A ti mi tehdy zakázali pomáhat těm, kterým jsem pomáhal do té doby. Ba co víc, zakazovali mi to způsoby, které byly v rozporu s mými (snad trochu naivními či idealistickými) představami, jež jsem si o právním státě či lidských právech a svobodách vytvořil během svého VŠ studia.

V tě době jsem ovšem i díky těmto zákazům objevil jiné lidi, kteří potřebovali pomoci v tom, aby byli lépe vidět a slyšet. Ty, kteří o lidských právech a svobodách či právním státě i v této nelehké době stále hovořili tím stejným jazykem, jaký jsem si pamatoval ze studentských dob.