Tak, jako jsem se kdysi dopustil dílčí nepřesnosti v diskusi o církevních restitucích ve věci strahovských premonstrátů, podobně jsem nebyl zcela stoprocentní v informaci o tom, jak byly prohlasovány církevní restituce (článek Trocha humoru neuškodí z 23.6. 2014). Napsal jsem, že církevní restituce prošly většinou jednoho hlasu pravomocně odsouzeného poslance. Vycházel jsem z informací médií a výjimečně jsem si je neověřil, což byla chyba.

Jestli byl Pekárek v době tohoto důležitého hlasování odsouzen již pravomocně nebo zatím nepravomocně, či jestli podával odvolání nebo dovolání, je podle mě celkem jedno. Jeho případ (stejně jako Rathova kauza) ukazuje, že statut poslance nezbytně vyžaduje určité úpravy, aby byla zaručena bezúhonnost zákonodárců.

Během 47. schůze 8.11. 2012 při 156. hlasování o majetkovém vyrovnání s církvemi opozice korporativně odešla a návrh odsouhlasilo 102 poslanců ze 103. S jedinou výjimkou (nezařazený Radim Fiala) tedy všichni, kteří v sále zůstali, zvedli ruce pro návrh a církevní restituce v této podobě legalizovali. Myslím, že jejich jména mají být zachována v povědomí veřejnosti pro budoucnost. Najdete je na oficiálních stránkách poslanecké sněmovny ve společné české- slovenské digitální parlamentní knihovně.

Církevní restituce na nás dopadly 8.11. 2012. Dám vám jednoduchou hádanku- co postihlo Čechy 8.11. 1620?

A pak že se historie neopakuje.