To nemluvím o tom, že státní tajemník Casaroli v osmdesátých letech v jednáních se svým protějškem Vladimírem Janků vyloučil majetkoprávní požadavky římskokatolické církve vůči československému státu. Ale časy se mění a církev nastolila salámovou taktu při sledování svých cílů. Pamatuji si též, že Federální shromáždění ČSFR schválilo „výčtový zákon, kterým se restituovaly majetky církví a náboženských společností“. Bylo to 1. srpna 1991. Kardinál František Tomášek, kterého jsme i my ateisté milovali pro jeho lidskost, tehdy ocenil vstřícnost státu a řekl, že to je poslední nárok, který církev vznesla. A nyní přišly takzvané restituce  církevního majetku  s přesunem valastnictví na někoho, kterému nikdy v plném slova smyslu nepatřil. A podle kanonického práva je ekonomicky církev spravována jednotně. Takže tento majetek bude vlastně spadat pod vatikánskou centrálu.