Vybaví se mi myšlenka Stefana George, velkého německého literáta, že pánem budoucnosti zůstane ten, kdo se dokáže změnit. Komunisté v České republice nepřemalovali firmu, ale přebudovali svou organizační strukturu, mají jiné stanovy, přizpůsobili program novým realitám. Levice procházela celá devadesátá léta procesem přeskupování a našla také dominantní téma: tím je dnes globalizace a prosazování široce pojatých lidských práv, obrana lidské důstojnosti. K tomu přibyla samozřejmě krize, která od roku 2008 znovu mění náš pohled na svět. Marx není mrtev a není kolem něj ticho, jak soudil známý francouzský spisovatel Max Gallo, ale je opět předmětem živého zájmu: jeho by globalizace vůbec nepřekvapila, stejně jako nástup ekologických hodnot. O krizi od roku 2008 ani nemluvím. Klíčové pojmy levice prošly výhní sporu mezi modernou a postmodernou, v teorii mezinárodních vztahů levice vnímá konflikt mezi Negriho a Hardtovou teorií impéria a Wallersteinovou teorií světového systému. Objevují se nové koncepce jako pojetí revoluce nízké intenzity (jako odpověď na koncepci konfliktu nízké intenzity). Marxismus je pluralitní útvar a přece za touto rozmanitostí je cítit hlubší jednota.