Miloše Zemana přirovnal ke Klementu Gottwaldovi, který prý dodržel v roce 1948 literu ústavy z roku 1920 a pošlapal jejího ducha. A aby toho nebylo dost, tvrdil, že podobně jako Miloš Zeman i Adolf Hitler neporušil výmarskou ústavu Německa a jejího ducha znásilnil. On sám je prý pro standardní, normální poměry v politice. Ale co to jsou normální poměry? Maska normality je pro Kalouska výhodným štítem v boji, který už nějakýb čas vede proti Miloši Zemanovi a posilování vlivu komunistů.

Co je normální, na to se názory občanů různí a různit budou. Nepochybně nebudou pokládat za normální prudký růst cen a životních nákladů v posledních měsících, na který se státní orgány jenom dívají. Za normální lidé nemají ani expanzi nezaměstnanosti, která začíná trápit i hlavní město. Za normální jistě nepokládsjí fakt, že téměř polovina rodin není schopna vůbec spořit. Normální ani není dramatický nárůst nerovnosti, která patří celosvětově mezí hlavní příčiny krize. Nejistota se začíná promítat i do útlumu turismu a volnočasových aktivit. Tak například vodní turistika, kdysi tak oblíbený druh relaxace desetitisíců Čechů a Češek. Sjíždění Vltavy, Lužnice, Sázavy ustupoval i během letní sezóny, přestože prý naše řeky, navzdory suchu, měly dost vody a kempy vodáků zely překvapivě  prázdnotou.

Normalizátor Kalousek vidí v Zemanovi predátora, který se sápe po kořisti, kterou mu jeho úspěch v presidentských volbách nabídl. Ale ani úspěch Zemana ve volbách hlavy státu nelze číst Kalouskovou optikou. Navzdory masáži médií a podpoře takzvané kulturní fronty nevyhrál Karel Schwarzenberg, ale Miloš Zeman. Přestože Miloš Zeman neměl příběh, přestože se v mnoha ohledech choval neobratně a ani jeho vystoupení v televizi nebyla nijak oslnivá, lidé ho volili jako menší zlo. Stačí se podívat na mapu volebních výsledků. Dá se jí, myslím,  porozumět poměrně snadno. Navzdory mediálním trikům rozhodla sociální zkušenost. Na okresy postižené nedostatkem pracovních míst a strachem o budoucnost mezabraly placky knížete s čírem. Proto ani dnes lidé v Rusnokově vládě nevidí nic nenormálního a tomuto kabinetu, i když je tu jen provizorně a nakrátko,  spíše věří. Navzdory nářku pravice, jejíž krokodýlí slzy měly prý vzkřísit legitimní konfiguraci stojedničky v čele s Miroslavou Němcovou. Jak to dopadlo, víme, jsou tu mimořádné volby. Její slabší nervy ostatně prozradil útěk ze Zemanovy společnosti. Nečas, přes všechno ponížení a nesnáze hledání nové existence pro sebe i svou novou manželku,  cítí možná úlevu. Navzdory obvinění se už nemusí potýkat s tím, že jeho a Kalouskův kabinet měl jen osm až deset procent podpory veřejnosti. Ale lidé Kalouskovu normalizaci spíše nechtějí. Mají sice respekt k tomu, že Kalousek neuhýbá, ale podpora 12, případně 17 procent lidí mu žádné zázračné naděje do budoucna nedává.

Schuselka nám píše z té Německé říše

Tak začínala písnička, kterou napsal Karel havlíček Borovský, když poslanec Schuselka Čechy vyzýval k účasti na frankfurtském sněmu, aby tím demonstrovali své začlenění do Německa. Pomíjím fakt, že Schuselka byl osobně úctyhodný a lidsky slušný, že měl smysl pro humor, což doložil tím, že si písničku přímo od Havlíčka nechal při společné cest vlakem zazpívat. Ale dva pánové poslanci z Evropského parlamentu, mí kolegové Brok a Karas tak sympatičtí a úctyhodní nejsou. Strach o demokracii v českém prostoru je ovládl natolik, že žádají komisi, aby prošetřila to, zda prý naše země neporušuje lisabonskou smlouvu. Zemanem jmenovaná vláda, která je nyní v demisi,  je podnítila k těmto obavám.