Neústupnost Kyjeva ve věci pravomocí vyústila ve vyhlášení Doněcké a Luhanské lidové republiky a v to, že proti nim Turčynov poslal vojska v rámci Antiteroristické operace (ATO).

Představte si vysílání televizní stanice, která patří jednomu oligarchovi, a tam slyšíte: Zaplať tisíc hriven a vyjeď na východ. Dostaneš výcvik, koupíš si helmu, naučíš se střílet. Je to tvá výchova k vlastenectví (jinak řečeno, zastřel si svého Moskala. Viděl jsem na několika autech nápisy „Zabil jsem 6 Moskalů“ atd.). Tato „vlastenecká výchova“ pokračuje náborem do armády. 

Bezprostředně po volbách na Ukrajině (které doznívají teprve teď!) proběhly 2. října 2014 i volby v obou odštěpeneckých republikách. Problém Doněcké a Luhanské lidové republiky zblízka vypadá jinak, než říkají obě strany konfliktu. Znám Donbas, viděl jsem všechny ty Makijevky, Andrijevky, Mykolajevky a jak se všechny ty hornické obce jmenují. Problém je v tom, že se jedná o důlní region. Dřív měli horníci vysoký sociální status a společně s hutníky tvořili privilegovanou část dělnické třídy. Jenže dnes? Těžba uhlí je prý nerentabilní. Z těžařského sektoru se jen bralo, nikdo do něj neinvestoval. A tak každý rok zahynulo při důlních neštěstích kolem 400 lidí. Během války došlo k bombardování dolů, 35 jich je zavřených, některé jsou zatopené. Kyjev se rozhodl dovážet uhlí z Jižní Afriky. V poradním materiálu Rand Corporation (pro potřeby kyjevské vlády) se mluvilo o uzavření dolů a těžkého průmyslu na východě Ukrajiny. Když se tato informace dostala do povědomí, gubernátora Tarutu to stálo jeho post, občané ho vyhnali pryč z oblasti. .