Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové,
jsem velmi ráda, že se podařilo konečně dostat tento bod do projednání tohoto druhého čtení. Jsem velmi ráda za odvedenou práci v jednáních s ministerstvem. A stejně tak myslím bude vidět, že to je poměrně jaksi konsenzuální záležitost. Pan kolega Kaňkovský vlastně předložil návrh směřující k zahrnutí osob s anatomickou nebo funkční ztrátou horních končetin. Já také. I ke mně se dostaly konkrétní příklady toho, jak těžko se žije bez ať už jaksi funkčně použitelných horních končetin, anebo anatomicky zkrátka, když ty ruce člověk vůbec nemá, a že to je případ, kdy bychom měli těmto lidem dát nárok na příspěvek na pořízení motorového vozidla. Tímto tedy předpokládám, že se k tomu ještě nějak budeme dál bavit na výboru. Ale chci opravdu upozornit, že to není malé téma pro těch nemnoho osob, kterých se to týká, je to velice důležité.
Číslo mého pozměňovacího návrhu je 2378. Ještě se k němu přihlásím v podrobné rozpravě. Ale k čemu chci hovořit nejvíce, je to, co již předeslal pan kolega Bauer, a to je opravdu situace, která je myslím si škoda, že u nás tak je, a je to pozměňovací návrh, který podávám spolu s paní poslankyní Andreou Brzobohatou, je to téma toho, jakým způsobem funkčně podporovat osoby se zdravotním postižením, aby byly motivovány účastnit se života ve společnosti a aby nevznikal skutečně dnes oprávněný pocit nespravedlnosti, že jsem-li na sociální podpoře jako osoba se zdravotním postižením, mám nárok na plnou výši příspěvku na motorové vozidlo, ale pokud chodím do práce, dostávám výrazně snížený tento příspěvek. Takže ten, kdo chodí do práce, odvádí na zdravotním, sociálním pojištění, snaží se, tak potom ještě jaksi za tu svou snahu je v podstatě trestán, demotivován.
Na druhou stranu samozřejmě náš systém nabízí možnosti, jak tuhle neblahou situaci trochu obejít. Lze odjet do lázní, být na nemocenské. U lidí, kteří mají nárok na příspěvek na motorové vozidlo, většinou je velmi snadná indikace pro nemocenskou. A ta situace se má tak, že už dnes náš stát stejně většině osob vyplácí maximální příspěvek na motorové vozidlo. Průměrná výše z čísel od Ministerstva práce a sociálních věcí je 197 000 z maxima 200 000. Čili opravdu téměř všichni dostávají téměř maximální příspěvek už dnes. Akorát, a to je to gros, proč to tady předkládám, akorát musejí trošku podvádět a cítí se hrozně blbě, když chodí do práce a snaží se vůči té druhé skupině, která do práce nechodí. Přijde mi, že to je přesně případ něčeho, kde rozpočtově prostě dopad bude opravdu nula, naopak možná spíše pozitivní za ty odvody na sociální a zdravotní pojištění, které proběhnou. A je to hlavně v souladu se všemi moderními trendy. Jde často o osoby třeba po úrazech. Zkrátka je v zájmu společnosti, abychom podporovali to zapojení do běžného života společnosti.
Samozřejmě jsem ten návrh konzultovala s mnohými z vás a rozumím argumentaci, že pokud má někdo výrazně nadstandardní příjmy, tak u těch opravdu výrazně nadstandardních příjmů by jaksi ta zvýšená míra kofinancování mohla být oprávněná. Proto předkládám jakýsi kompromis spolu s paní poslankyní Brzobohatou, samozřejmě. To, abychom zachovali kofinancování u těch, kteří mají skutečně opravdu vysoký příjem, a abychom tedy zachovali princip, na který jsou nyní při posuzování na úřadech práce zvyklí, pouze navýšením o číslici 8, aby se při tom řešení výše příjmů neřešil osminásobek, ale šestnáctinásobek.
Ještě jednou shrnu. Nedává smysl, aby pracující člověk s hendikepem dostával nižší příspěvek na automobil než ten, kdo je doma. Myslím, že princip, že práce se má vyplatit, platí i v této oblasti. Současně dojíždění do práce automobil opotřebovává. To je další aspekt, že kdo pravidelně vůz používá, ten ho po sedmi letech opravdu potřebuje vyměnit. Další věc je, již dnes je průměrný příspěvek 197 000 z maxima 200 000 na pořízení automobilu, čili téměř všichni stejně mají cestu, jak na maximální příspěvek dosáhnout. A my tím, že přijmeme pozměňovací návrh číslo 2383, pouze řekneme, ano, ten kdo se snaží, dostane od našeho státu stejnou podporu jako ten, kdo třeba tu volbu nemá, nebo se rozhodl a vzhledem ke svému zdravotnímu postižení je doma. Ještě jednou, vyvolává to velký pocit nespravedlnosti a pnutí v komunitě hendikepovaných. A myslím, že vzhledem k tomu, že rozpočtové dopady jsou opravdu nulové, že je na místě tu podporu zvážit. Kdo byste měli jakékoli otázky, prosím, nebojte se za mnou přijít. Ráda komukoli cokoli vysvětlím. Myslím, že to je opravdu pouze technická změna.
A ještě jednou děkuji panu předkladateli tohoto návrhu. Myslím, že to opravdu mnoha tisícům lidí, totiž nejen těm nemocným, ale i jejich rodinám, velmi usnadní životy, pokud ten návrh zákona projde.
Děkuji.
PhDr. Olga Richterová
Psali jsme:
autor: PV
