Když se rozhodovalo o kvótách, tak se zachoval jako typický malý český politik. Neudělal to, co bylo nutné, ale to, co pro něj bylo nejsnazší. Neprotestoval proti tomu, že německá vláda bez konzultace otevřela své hranice statisícům cizinců pocházejícím z civilizace, která není slučitelná s evropskou. A hlavně, neodmítl dohodu o kvótách. Tím by respektoval přání většiny české společnosti a zabránil by dnešním problémům. Sobotka však české zájmy „jasně a srozumitelně“ nebránil a vmanévroval nás do situace, kdy nám Evropská komise může hrozit žalobou a trestnými platbami. To se dalo předvídat a zabránit tomu.
Bohuslav Sobotka členem příští české vlády nebude; nejspíše se objeví na nějaké dobře dotované pozici v hlubinách evropského panoptika voskových figurín. Tak to v evropské politice funguje. Ale tím spíše bych očekával, že se na prohlášení přesluhujícího předsedy vlády projeví rukopis ministra zahraničí Zaorálka. Proč? Protože prohlášení obsahuje spoustu skrytých výmluv na adresu EU, ale ani slovo o tom, jak se česka vláda hodlá dostat z defenzivy, do které ji její předseda vmanévroval. Prohlášení by mělo obsahovat přinejmenším zmínku o tom, že se vláda bude spolu s Polskem, Maďarskem a Slovenskem koordinovaně bránit proti bruselskému vydíráni a poručníkováni. Proč nic takového neslyšíme?
Petr Robejšek, zakladatel a mentor
Psali jsme:
autor: PV
