1. Mnohé státy odmítají přijmout západní hodnoty, ale vnucují Evropanům negativní důsledky selhání hodnot vlastních. Když svět dává demokraciím najevo, že si nepřeje, aby své hodnoty považovaly za celosvětově platné, pak nejsou demokracie zodpovědné ani za utrpení a bídu ve světě. Západ není pohotovostní stanice pro případ, že se lidé někde ve světě zase jednou zabíjejí kvůli pánu bohu.
    
2. Také oblíbený argument o historické vině západních zemí vůči jiným státům neobstojí v realistickém posouzení. Vezmeme-li jej totiž vážně, tak mohou Evropané začít požadovat od Mongolska reparace za Čingischána. A Turecko by se také dost naplatilo.
    
3. Je pravda, že migranti jsou nezřídka v těžké situaci. Ale jisté je také to, že si ve své zemi nedokázali udělat, nebo udržet pořádek. A jak to, že odchází právě ti, kteří by to ještě nejspíše zvládli, tedy mladí muži.
    
4. Mnozí z těch, kteří utíkají před náboženskou válkou nebo útlakem nějakého potentáta tak nečiní proto, že by byli tak mírumilovní a liberální, nýbrž také proto, že patří k seskupením, která jsou ve vnitropolitickém střetnutí momentálně slabší.
    
5. Nejdůležitější je však toto: Až na naprosté výjimky jsou ti, kteří utíkají, svým původem a výchovou součástí společností, v nichž je ponižování žen, chaos a brutální násilí na denním pořádku, společností, kde se lidé vzájemně vyhazují do vzduchu jen proto, že ten druhý vnímá boha trochu jinak. Migranti tyto svoje názory a způsob života neodloží na hranici, nýbrž nesou si je s sebou a budou je chtít žít i v Evropě. Je proto třeba velice přesně zvažovat, kteří z nich jsou vůbec schopni se zapojit do našeho společenského pořádku a kteří mohou být zdrojem podobného nepořádku, jaký je u nich doma.

Šance na integraci

Každá společnost funguje, když v ní panuje určitá míra sourodosti. Jedná se o soubor zvyků a postojů, které zaručují čitelnost a předpověditelnost chování ostatních. Pouze na tomto základě je možná důvěra, porozumění a spolupráce. Všechno, co do tohoto souboru zvyků a postojů nepasuje, pak ztěžuje, zpomaluje, nebo dokonce znemožňuje fungování společnosti.

Nejde přitom o nějaké abstraktní hodnoty. Jedná se o způsoby chování a názory týkající se odívání, stravy, toho, jaký máme postoj k práci a penězům, jak spolu jednáme, jak trávíme volný čas, co si myslíme o vztazích mezi mužem a ženou apod.

Realisticky viděno, chce drtivá většina migrantů získat pouze náš životní standard a ponechat si svoje zvyky. Běženci své domovy opouštějí často s prázdnýma rukama, ale svoje pravidla chování mají v hlavě; to je zavazadlo, jež nikdy neztratí. To pro nás znamená, že migranti z třetího světa budou tyto předpoklady fungování západní společnosti tím více rozmělňovat, čím více se od ní odlišují, v čím větším počtu přicházejí a čím méně jsou ochotní se přizpůsobit.

Často slyšíme velmi optimistické názory některých politiků a žurnalistů ohledně toho, že se migranti budou schopni rychle integrovat do pracovního a sociálního rytmu hypermoderní západní společnosti. Mezitím se však ukázalo, že migranti jsou ve své drtivé většině velmi málo kvalifikovaní nebo zcela nekvalifikovaní, chybí jim znalost jazyka a cizí je jim i pracovní tempo v moderní západní společnosti. Jak velké šance mají tito lidé zapojit se do hypermoderní kapitalistické společnosti; jsou schopní se "pozápadnit"? A hlavně. Co se stane, když to nedokážou?