Nedostatky nepřímé demokracie
Demokracie a diktatura se odlišují zejména ve dvou ohledech. Jednak jsou obě formy vládnutí různě umístěny na ose mezi svobodnými a žádnými volbami. A liší se samozřejmě také tím, jaké mocenské prostředky používají. V jednom velmi důležitém ohledu však již demokracie a diktatura nejsou tak nesmiřitelný protiklad, jak by to bylo žádoucí. V čem? Stále méně se liší v tom, že v obou případech se vlády velmi důrazně snaží o co nejdetailnější kontrolu svých občanů. Diktátor to svévolně přikazuje a demokratická vláda zase chrlí jeden za druhým zákony úplně na všechno.
A proto, když dnes hodnotíme demokratičnost společnosti, tak je méně důležitý počet politických stran, jejich programy, detaily volebního systému a pozice země v mezinárodních žebříčcích srovnávajících míru svobody. My Realisté vždy hledáme tu nejdůležitější proměnnou. A tou je odpověď na otázku, jak velký podíl na moci má konkrétní občan. Jinými slovy: Kolik moci mají při rozhodování o tom, co se ve společnosti děje, přímo občané a kolik rozhodnutí ovlivňují jenom nepřímo skrze svou volbu politiků. Důležité proto je, jak se v rozhodnutích vlády odráží vůle většiny společnosti. A právě to se v demokraciích děje ve stále menší míře.
Proto neváhám označit dnešní evropské vládní systémy jako dynastické demokracie. Jak se to pozná? No třeba v tom, že ať občan zvolí jakoukoliv stranu, dostane víceméně stejnou politiku; stejný styl vládnutí, stále stejné koalice a v čele země rotují stále stejné postavy. Zavedené strany přitom rády „zapomínají“, že smyslem jejich existence je sloužit celé zemi a soustřeďují se převážně na obsloužení jejich vlastní voličské klientely, spřízněných lobbistů a sponzorů.
Zavedené strany spolu sice soupeří o pozice ve vládě, ale bez obtíží spolupracují, když jde o to dosáhnout toho, aby jejich podíl na moci stoupal, aby nepřibývaly žádné další konkurenční politické strany a konečně, aby se občané nepletli do politických rozhodnutí. Třída politiků dělá všechno pro to, aby moc zůstala „dědičně“ v jejich rukou a zbytek společnosti byl od výkonu moci trvale oddělen. A proto hovořím o dynastické demokracii.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV