Uzákoněná stagnace

Nekonečná řada krizí je důkazem toho, že složitost ekonomických a politických procesů přesahuje lidské schopnosti. Politici nám však přesto namlouvají, že oni společnost uřídí. Cena za to je, že s námi budou jednat jako s bytostmi, jejichž chování se musí podřídit počítačovým programům zvaným zákony, předpisy a normy. A když dojde přesto ke krizi, tak je to z hlediska politiků jenom důkaz toho, že regulace musí být ještě detailnější.

Místo služby národním zájmům se vlády snaží společnost „přestavět“ tak, aby ji uřídili.

Parlament nepřetržitě chrlí legislativní smog s cílem vtěsnat společnost do korzetu předpisů a norem a vymýtit tak náhody a výjimky. Ale technokratická logika čísel, zákonů a nařízení si neporadí s odlišností lidí, rozporuplností jejich pohnutek a nespoutaností jejich touhy po moci, majetku a uznání. A proto se politika musí věnovat převážně nápravě svých vlastních neúspěchů. Nové zákony a novely starých však přesto nic neřeší. Až na jednu maličkost. Stále více totiž utužují strnulost celého politického systému; zkrátka a špatně - uzákoňují stagnaci.

Vetokracie

Je sice pravda, že smlouvy a pravidla zvyšují stabilitu a usnadňují spolupráci. Ale od určitého množství znemožňují jakoukoliv změnu.  A přesně to se přihodilo nám a ostatním západním demokraciím.  Politika je jako bájný Guliver spoutána nesčetnými vlákny. Hrdinu Jonathana Swifta však ve spánku přemohli trpaslíci. V západních demokraciích však trpaslíci vědomě poutají sami sebe.  Důsledkem překombinovaného stylu vládnutí je to, že parlamenty systematicky - paragraf po paragrafu - omezují své možnosti vládnout, tj. včas provádět účelná a účinná opatření. S počtem a detailností norem a nařízení stoupá totiž pravděpodobnost, že se najde jeden nebo více zákonů, které znemožňují řešení, které by v dohledné době přinášelo žádoucí výsledky. Francis Fukuyama proto právem hovoří o vetokracii.

Najde-li se dnes ještě nějaký politik, který chce rychle a účelně jednat, tak většinou narazí na zátarasy z paragrafů. Ty ho nutí k nečinnosti, nebo v „nejlepším případě“ k polovičatosti. A tak se buď nezmění nic, nebo se problém dále vyostří. Nejasné a protiřečivé zákony omezují vládnutí již na národní úrovni. A nadnárodní závazky je znemožní zcela.