Mezilidská komunikace je nepochybně něčím, co nás odděluje od zbytku živočišné říše. Ostatně jak víme, na počátku bylo slovo a dnes světu vládnou informace. Telekomunikace v České republice jsou ovšem nepochybně něčím, co jinde nemá obdoby a jak možná nevíme, nejlépe by tomuto našemu světu ve státě slušelo jméno Telekocourkov.

Patrně většina občanů při sledování medializovaných trampot Jana Krause s reklamací iPhonu mohla mít na základě vlastních zkušeností s tím či oním operátorem pocit, že jde vlastně o jejich příběh. I já jsem před dvěma lety chtěla změnit operátora a přestože smluvně šlo vše hladce, zadrhával se přenos ještě řadu týdnů na (ne)předávání servisního čísla, jemuž nepomohl ani bezpočet telefonátů a osobních urgencí. Mezitím mi operátor odpojil nejen telefon, ale i internet, který je pro mou práci nepostradatelný. Jak jsem zjistila na sociálních sítích, šlo o zavedenou praxi, nikoli o smolnou náhodu. Účelová taktika totiž úspěšně odrazovala další uživatele od záměru přejít k jinému poskytovateli služeb. Můj problém oba operátoři nakonec vstřícně po čase vyřešili, ale pro další spotřebitele se nic nezměnilo.

Z principu jsem tedy požádala Český telekomunikační úřad (ČTÚ), aby našel systémové řešení, které nedovolí klást administrativní překážky pro spolehlivý a rychlý přechod k jiným operátorům.

A pozor: jakmile úřad zasáhl, místo kontroverzního systému tzv. servisních čísel, bylo zavedeno interní číslo, tzv. identifikátor a přechody zůstaly dál noční můrou. Dost mne tenhle "náš Kocourkov" naštval a rozhodla jsem se, že to kvůli našim spotřebitelům nevzdám. Ale až po dalším kole mých stížností a to v průběhu skoro dvou let byl problém konečně vyřešen.