Život za kapitalismu je pro pracující krutým a úděsným sledem období nevolnictví - dobrovolného z právního hlediska, ale povinného v ekonomickém smyslu - jež je přerušované chvilkovými krátkými obdobími svobody doprovázené hladověním; jinými slovy, je to skutečné otroctví.

Toto otroctví se denně projevuje všemi možnými způsoby. Vedle mrzutostí a tyranských podmínek smlouvy, které proměňují pracujícího v podřízeného, pasivního a poslušného sluhu, a zaměstnavatele v téměř absolutního pána - kromě toho všeho je dobře známo, že stěží existuje průmyslový podnik, kde vlastník, donucený na jedné straně dvojnásobným instinktem neuhasitelného chtíče po zisku a absolutní moci, a na druhé straně profitující z ekonomické závislosti pracujícího, nebere zřetel na podmínky vyhrazené ve smlouvě a vynucují si některé další ústupky ve svůj vlastní prospěch.

Takže bude požadovat více hodin práce, čili více než bylo uvedeno ve smlouvě, bude pro nějakou záminku krátit mzdy; bude udělovat svévolně pokuty, nebo bude zacházet s pracujícími krutě, hrubě a nestydatě drze.

Češi už ale jednou v historii ukázali odhodlání a směr k skutečnému svobodnému lidství: Revoluční táborská chudina, aniž si to uvědomovala, toužila uskutečnit společnost bez třídního útisku, bez majetkové a společenské diferenciace, tedy společnost stojící v rozporu nejen s feudální, nýbrž i s buržoazní společností, zjistil ve své aktuální husitské studii český humanistický myslitel František Neužil.

A český národ se díky vytvoření zárodečné buňky „království božího na zemi“ v táborské obci, jehož živnou půdou bylo společenství majetku a lidovláda ustavené selsko-plebejským názorovým a politickým křídlem husitského hnutí – „království boží na zemi“ je právě beztřídní společnost sociálně ekonomické rovnosti mezi lidmi a „bojovníci boží“ byli přesvědčeni, že ten, kdo položí život za tuto „boží pravdu Kristovu“, nikdy nezahyne, neboť jej čeká život věčný! – ocitl poprvé a zatím i naposled coby vzor, model pokrokového sociálně historického vývoje v čele všech národů světa, přičemž je úplně jedno, jak nakonec radikální, revolučně demokratické i reformní křídlo husitského hnutí dopadly.