Klasickou ukázkou bylo vystoupení bývalého Klausova vicekancléře Hájka v pořadu Michaely Jílkové „Máte slovo“. Obviňovat EU z toho, že svými pobídkami vůči Ukrajině vyprovokovala ruského medvěda, je naprosto absurdní. Svědčí o tom, že ani leckterý našinec není (nebo nechce být?) imunní vůči ruské a nacionalistické propagandě.

EU nenese žádnou zodpovědnost za to, že nyní Rusko porušuje mezinárodní právo. Jednání mezi EU a Ukrajinou o asociační dohodě se táhla roky a byla naprosto dobrovolná. EU se nerozhlíží po okolí, koho by ještě „pohltila“, jak si to zřejmě představuje eurofob Hájek. Věc je úplně prostá: země mezi EU a Ruskem se chtějí mít lépe a snaží se získat snadnější přístup na vnitřní trh EU. Na počátku jednání s EU byla jejich dobrovolná žádost.

V bezpečnostní strategii EU z roku 2002 je zakotven zcela banální princip, který snad chápe každý: státy EU se mohou mít dobře tehdy, pokud se budou mít dobře také jejich sousedé – jedině to zajistí stabilitu a bezpečnost v širokém slova smyslu. To byl důvod, proč EU vyvinula programy evropského sousedství, ve kterých jde o podporu demokracie, právního státu a prosazování funkčního tržního hospodářství, ve kterém mají šanci zbohatnout nejen oligarchové, ale také obyčejní smrtelníci.

Plány Ruska na další postup na Ukrajině jsou však v příkrém protikladu proti evropské politice sousedství. Putin bude nyní jednoduše čekat, až Ukrajinci padnou na samé dno.  Putinovým cílem není modernizace Ukrajiny a její veřejné správy. Kreml si přeje pravý opak: chaos a celkový rozvrat. Západ je ochoten Ukrajině pomoci, ale bojí se, aby pomoc neskončila v kapsách oligarchů. A v tom je právě háček: reformovat a transformovat je podstatně náročnější a klopotnější, než nabízet úplatky.