Ať se člověk podíval na jakákoli média, všude se konvoj rozebíral (málem jsme se i dozvěděli, jaké měli vojáci spodní prádlo) a to jak pozitivně, tak také negativně. Těch pozitivních reakcí bylo samozřejmě o hodně více, jelikož si lidé uvědomují, že jsme součástí Severoatlantické aliance. Té aliance, která byla vytvořena pro případnou vojenskou obranu. Já jen doufám, že bude pouze svému obranému účelu sloužit i do budoucna a že nikoho nikdy nenapadne něco jiného. Z některých názorů a komentářů mám totiž dojem, že na to někteří lidé nemají stejný názor jako já a zbytečně se snaží přilévat olej do ohně, jako by si mysleli, že chrastění zbraněmi je východiskem k řešení problémů. Nikdy tomu tak v minulosti nebylo a jsem přesvědčen, že tomu tak být nikdy nemá a nesmí.
Po 17. listopadu 1989 jsem si nikdy nemyslel, že slovo mír, které se za komunismu velice používalo a viselo skoro na všech budovatelských transparentech, až to bylo protivné, bude mít po pětadvaceti letech svou velkou symboliku. Všichni musíme udělat maximum pro to, aby u nás a v celé Evropě nebylo slovo mír jen slovem, ale samozřejmým a stálým jevem, o který se budeme starat a nikomu nedovolíme, aby tomu bylo jinak.

Velice mě totiž straší události, které se dějí na Ukrajině, kde byl před rokem nedemokraticky svržen bývalý prezident a od té doby se zúčastněné strany nedokáží diplomaticky domluvit na řešení situace bez použití zbraní, což by mělo být ze všeho nejdůležitější a vždy na prvním místě.